Johann Wolfgang von Goethe Knihy

Kniha Goetheho lyrických básní mnohdy s milostnou tématikou a přírodními motivy.

Poutník Marek přichází k tajuplnému klášteru v horách, v němž žije dvanáct mužů, představitelů dvanácti proudů lidstva. Pod vedením třináctého, zvaného Humanus, tady společně pracují pro duchovní vzestup lidstva. Jejich práce se nese ve znamení kříže ovinutého růžemi, ve znamení Krista. V něm se lidstvo může bratrsky sjednotit - takový je Goethův ideál, ideál esoterního křesťana

V povědomí lidí žije Goethe jako velký básník, a především jako tvůrce Fausta. Tato knížka chce čtenářům přiblížit část Goethovy Nauky o barvách a zdůraznit zejména objektivní účinek barev na citový život. Goethovy podněty mohu najít nové využití nejen v současné umělecké tvorbě a pedagogice, ale také v terapii psychických poruch.

Obsahuje čtyři kratší dramata -Shakespearův den, Gotz z Berliching, Clavijo a Stella

I pokračování slavné básnické tragédie německého klasika patří k vrcholným odkazům světové literatury a dramatiky. Završuje nejen příběh Fausta a Mefista. Je hlubokou sondou do příběhu lidstva a autorovy filozofické pohledy vybízejí i dnes čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Mimořádné hodnoty tohoto díla neumenšuje fakt, že se s ním návštěvníci divadel nemají celá léta v jeho komplexnosti možnost seznámit.

V osmé knize autobiografie Báseň i pravda Goethe reflektuje všeobecnou úctu, kterou si Johann Joachim Winckelmann (1717–1768) získal v Německu během Goethova mládí, a šok z jeho předčasné smrti. Winckelmannův kult tedy nevytváří, ale nachází se v intelektuálním prostředí, které je jím již ovlivněno. Jeho mládí se stalo předmětem kultu díky jeho vědeckému významu, který zahrnoval nové „objevení“ antiky: posun od latinského k řeckému starověku a důraz na výtvarná díla. Winckelmann zkoumal antiku „in situ“ a vypracoval první rozvrh vývojových etap antického umění, který platí dodnes. Jeho prvotina Myšlenky o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství (1755) a Dějiny umění starověku (1764) ho etablovaly jako zakladatele klasické archeologie a dějin umění. Winckelmann byl veřejně známou osobností, pro kterou antika nebyla jen vědeckým zájmem, ale celoživotní vášní. Z chudého syna ševce se stal uznávaným učencem v Římě, kde žil antiku a usiloval o krásu. Pro něj byla antika synonymem krásy, což znamenalo hledání a žití krásy ve všem, včetně umění a mezi lidmi. Jeho myšlenky o kráse a tělesné dokonalosti Řeků ovlivnily jeho pohled na umění. Winckelmann, jako „antická osobnost“, byl ctěn jako ideální typ osvícenského Německa, a jeho život a osud byly považovány za mimořádné.

První díl slavného Goethova mistrovského dramatického díla a jeho hlavní postavy Faust, Mefisto a Markétka přinášejí nejen vzrušující tragický příběh, ale i dnešního čtenáře zaujmou hluboce lidským a zároveň filozofickým pohledem na prosté lidské životní postoje i hlubokým ponorem do zákonitostí lidské civilizace.