Ján Mančuška

Ján Mančuška (7. dubna 1972, Bratislava – 1. července 2011) byl český konceptuální umělec slovenského původu.

Narodil se v Bratislavě, ale od dětství (od roku 1978) žil v Čechách. Vystudoval Akademiii výtvarných umění v Praze, kde prošel Ateliérem kresby Jitky Svobodové, Ateliérem grafiky Vladimíra Kokolii a Ateliérem malířství Vladimíra Skrepla.

V roce 1998 zakončil Ján Mančuška Akademii výtvarných umění ještě jako malíř. Obrazy pro diplomovou práci ale doplnil objekty z lega, což předznamenalo definitivní zlom v jeho tvorbě. Následovaly reliéfy a objekty série Bolí to, jenom když se směju (1999), v nichž Mančuška použil nejobyčejnější materiály jako čistítka na uši, brčka, párátka nebo špendlíky k zobrazení intimních výjevů z domácího prostředí. V této sérii se už naplno projevila svébytná estetika i zásadní témata, která rozváděl až do své smrti.

Později odjel na stáž do ISCP v New Yorku – zde se poprvé prosadil v zahraničí, byla mu nabídnuta samostatná výstava v prestižní newyorské Andrew Kreps Gallery –, následovaly stáže v berlínském Künstlerhaus Bethanien a v Neue Galerie v Gratzu. Přes svou zakotvenost v každodennosti a lokálním kontextu dokázal obyčejnost našeho života přetavit v originální uměleckou výpověď, zajímavou nejen svou vizualitou. Posléze se jako jeden z mála českých umělců nejmladší generace prosadil na mezinárodní scéně a stal se v zahraničí nejčastěji vystavovaným českým umělcem. Byl zde zastupován newyorkskou Andrew Kreps Gallery a berlínskou galerií Meyer Rigger.

Pro svou tvorbu používal jako materiál ty nejobyčejnější věci každodenní potřeby, které kontextualizoval ve smyslu sociální reflexe. Jiné jeho práce se dotýkají jazyka, jeho smyslu a přesahují do oblasti architektury, designu a životního stylu. Analytický výběr prezentace uměleckého díla, které se zabývá historickou periodou českého modernismu, odkazuje paralelně k jiným druhům lokálních pohledů a upozorňuje na relativitu našeho vnímání umění a světa kolem nás obecně. Mančuška konfrontuje diváka s překrýváním kontextů, jeho texty nabádají k zamyšlení se nad situací uměleckého díla v konkrétní společenské situaci a tím vybízejí k další diskuzi. Výjimečnou vlastností Mančuškových prací je nutnost naší konkrétní fyzické konfrontace s jeho společenským prostorem.

V roce 2004 získal prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2005 vytvořil, ve spolupráci se Stanem Filkem, Markem Pokorným a Borisem Ondreičkou, expozici Československého pavilonu na Bienále v Benátkách.

Zemřel po dlouhé nemoci roku 2011, ve věku pouhých 39 let.