Ludmila Pelcová Pořadí knih (chronologicky)

Příběh o tom, jak přišel Krakonoš k orlímu pírku. Jak objevil hory a jak se stal vládcem Krkonoš. Vydáváme se po jeho stopách a vypátráme jaká byl, než mu narostly vousy, kdy ho ještě téměř nikdo neznal....

...Nebe se spouštělo po hustých kapkách a vytvářelo před očima mléčnou clonu. Veronika měla lokty v klíně a najednou se zeptala: Myslíš, že lidi všechno předstírají..? Ne všichni. A taky ne všechno. Jde jen o to se v nich vyznat...

Malá Markétka má tajuplnou hrací skříňku, ve které je bezpočet nápadů, které potřebuje, kdy si chce hrát hry, jaké nejsou k dostání v žádném hračkářství. Odtud vychází paní Modrozlatá do zámeckého parku, odtud vyplouvá velká modrá loď, tady odpočívá starý gramofon na kliku a tramvaj číslo sedm vyjíždí bez kolejnic a dojede až na konečnou. V tajuplné hrací skříňce vznikají hry. Stačí na ni pomyslet, otočit neviditelným klíčkem a potichoučku otevřít...

Námětem osobitých povídek jsou děti a dospívající, jejich problémy a konflikty se světem dospělých, jejich touha po rodičovské lásce a životní jistotě.

Autorka vyčarovala z obrázků na obyčejném dětském pyžamku veselá i něžná vyprávění.

Námětem souboru povídek ze života dětí (Jen se tak houpat, Čekuláda, Větší kus nebe, Úplně modrá tráva, Taková hodná paní, Duha, Ani kapka krve, Svátek, Zelená myš, Cesta s kočárem, Nevím, co to bylo, A brouk, Cukr, Dítě k zbláznění), autorčina debutu, jsou zdánlivě bezvýznamné okamžiky, z běžné denní skutečnosti, které však v dětech zanechávají trvalou stopu a které, jak autorka (nar. 1922) říká, "prožívají... po svém, neuvěřitelně citlivě, jak toho my už dávno nejsme schopni."