Publikace z oboru Law and Literature rozvíjí tento obor a aplikuje jeho přístup na významná česká beletristická díla přelomu 19. a 20. století. Přínosně vstupuje i do aktuálních debat o právní (ústavní) identitě a imaginaci. Práce vychází z rozsáhlé zahraniční literatury z oboru Law and Literature, dále z české obecně historické, právněhistorické a kunsthistorické literatury a pracuje s množstvím primárních beletristických děl. Monografie je teoreticky ukotvena v Critical Legal Studies a v Law and Literature, jejichž poznatky a přístupy aplikuje na vhodně vybraná česká beletristická díla, a dospívá k zajímavým poznatkům a závěrům.
Právo lidská činnost nadaná symbolickou mocí. Právníci jsou lidé nadaní schopností orientovat se v textech, kterým ne každý rozumí. Tato orientace jim zaručuje schopnost manévrovat v zákoutích a nástrahách společnosti, lépe, než ostatní. Pro mnoho úkonů jsou dokonce nepostradatelní a nelze je bez nich provést, jiné se zase neobejdou alespoň bez fyzické přítomnosti textů právní povahy (smlouvy, které podepisujeme). Je ale téměř nemožné nalézt jednání, které by nepodléhalo právní regulaci, i když se u něj fyzicky právníci nebo jejich texty nevyskytují. I v takovém případě však jednání podléhá právu, které je vyjádřeno právě textem. Právní texty jsou popisy světa takovým způsobem, jak by měl vypadat. Říkají, co máme dělat, když se narodí dítě, když umře člověk, když chci postavit dům nebo jak se můžu živit. Jsou to zvláštní návody na život. Francouzský sociolog Pierre Bourdieu přirovnává právo k mytickým systémům kultur starších, než je naše západní společnost. Právo je kumulativní obor a navazuje na to, co bylo řečeno (a to i v případech, že se vůči svým předchůdcům vymezuje) a rozvíjí, nikoli popírá, stávající jazyk. Kniha, kterou držíte v rukou, je výsledkem interdisciplinárního výzkumu, jenž se pohyboval na pomezí oborů práva, sociologie a také lingvistiky. Jejím cílem je otevřít cestu k pochopení toho, jak sociální magií nadané texty - právní předpisy (zákony) - vznikají. Na rozdíl od mytických vyprávění totiž za nimi stojí konkrétní lidé, se kterými můžeme o procesu psaní hovořit. Jsou to především legislativci, tedy zaměstnanci a zaměstnankyně legislativních odborů ministerstev, kteří mají na starost sepsání návrhů právních předpisů. Jednotlivé části této knihy, na základě zjištěné teorie a empirických dat z hloubkových rozhovorů (in-depth interview), odpovídají na otázky, které se týkají vzniku právních textů, specificky pak především textů zákonů. Jaká je sociální praxe „psaní“ legislativního textu? Kdo a co má vliv na výslednou podobu zákona? Kdo je autorem a jaké to je být legislativcem? A může mít psaní textu vliv na jeho interpretaci?
Monografie vychází z disertační práce autorky a jejím hlavním záměrem je zodpovězení otázky, zda a jaký je praktický význam teoreticko-právního směru Právo a literatura v dnešní době. Hlavní přínos stěžejních pramenů tohoto směru je zpravidla spatřován v oblasti argumentace, a proto se kniha orientuje právě tímto směrem. Teoretické závěry textu jsou v ní využity jako podklad pro úvahy de lege ferenda o správném užití krásné literatury a umění obecně v právní argumentaci tak, aby bylo dosaženo její maximální přesvědčivosti.
Publikace se zabývá právní úpravou umění na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. V první části jsou rozebrána obecná témata jako kulturní politika a ty aspekty autorského práva, které jsou pro umění relevantní. V druhé části jsou pojednány ty vybrané umělecké oblasti, které nejsou zatím z právního hlediska dosud dostatečně uchopeny. Cílem publikace je představit novou právní oblast, které dosud nebyla v českém kontextu věnována dostatečná pozornost navzdory rostoucí poptávce z praxe.
