Markéta Štěpáníková Knihy

Publikace z oboru Law and Literature rozvíjí tento obor a aplikuje jeho přístup na významná česká beletristická díla přelomu 19. a 20. století. Přínosně vstupuje i do aktuálních debat o právní (ústavní) identitě a imaginaci. Práce vychází z rozsáhlé zahraniční literatury z oboru Law and Literature, dále z české obecně historické, právněhistorické a kunsthistorické literatury a pracuje s množstvím primárních beletristických děl. Monografie je teoreticky ukotvena v Critical Legal Studies a v Law and Literature, jejichž poznatky a přístupy aplikuje na vhodně vybraná česká beletristická díla, a dospívá k zajímavým poznatkům a závěrům.

Právo je lidská činnost s symbolickou mocí, kterou ovládají právníci schopní orientovat se v komplikovaných textech. Tato dovednost jim umožňuje lépe manévrovat v právních záležitostech společnosti, a to i v případech, kdy se jejich fyzická přítomnost nebo právní dokumenty neobjevují. Každé jednání podléhá právní regulaci, přičemž právní texty popisují, jak by měl svět vypadat a co máme dělat v různých životních situacích. Francouzský sociolog Pierre Bourdieu přirovnává právo k mytickým systémům starších kultur, přičemž právo je kumulativní obor, který rozvíjí stávající jazyk. Publikace, kterou máte v rukou, je výsledkem interdisciplinárního výzkumu na pomezí práva, sociologie a lingvistiky, jejímž cílem je osvětlit vznik právních předpisů jako sociální magie. Na rozdíl od mytických příběhů za nimi stojí konkrétní lidé, především legislativci, kteří se podílejí na psaní návrhů zákonů. Kniha zkoumá otázky týkající se procesu vzniku právních textů, vlivu různých faktorů na podobu zákonů, autorství a zkušenosti legislativců, a také to, jak může psaní ovlivnit interpretaci textu.

Monografie vychází z disertační práce autorky a jejím hlavním záměrem je zodpovězení otázky, zda a jaký je praktický význam teoreticko-právního směru Právo a literatura v dnešní době. Hlavní přínos stěžejních pramenů tohoto směru je zpravidla spatřován v oblasti argumentace, a proto se kniha orientuje právě tímto směrem. Teoretické závěry textu jsou v ní využity jako podklad pro úvahy de lege ferenda o správném užití krásné literatury a umění obecně v právní argumentaci tak, aby bylo dosaženo její maximální přesvědčivosti.

Publikace se zabývá právní úpravou umění na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. V první části jsou rozebrána obecná témata jako kulturní politika a ty aspekty autorského práva, které jsou pro umění relevantní. V druhé části jsou pojednány ty vybrané umělecké oblasti, které nejsou zatím z právního hlediska dosud dostatečně uchopeny. Cílem publikace je představit novou právní oblast, které dosud nebyla v českém kontextu věnována dostatečná pozornost navzdory rostoucí poptávce z praxe.