John Callahan
5. únor 1951 – 24. červenec 2010
John Callahan je uznávaným literárním badatelem, který se zaměřuje na americkou a afroamerickou literaturu. Jako literární vykonavatel pozůstalosti Ralpha Ellisona sehrál klíčovou roli při zveřejňování jeho posmrtně vydaných děl, čímž čtenářům zprostředkoval další pohled na Ellisonův literární odkaz. Callahanův vlastní prozaický styl se vyznačuje hlubokým porozuměním lidské psychiky a společenských témat, které zkoumá s pronikavým vhledem. Jeho dílo reflektuje snahu o pochopení složitosti lidské zkušenosti a historie.
John Michael Callahan (1951–2010) byl americký karikaturista, kvadruplegik, alkoholik, provokatér… Narodil se v Portlandu v Oregonu a ve věku šesti měsíců byl adoptován irskými katolickými manželi Callahanovými. Vyrůstal v Dalles, 80 mil východně od Portlandu, společně s pěti sourozenci. Jeho kreslířský talent se projevil už v katolické škole, kde vytvářel karikatury spolužáků a učitelek-jeptišek. Ve třinácti letech při smuteční hostině na babiččině pohřbu ukradl a vypil láhev ginu, čímž odstartoval čtrnáctiletou éru těžkého alkoholismu. Alkohol sehrál svou roli při těžké automobilové nehodě, následkem níž ochrnul na celé tělo. Pohybovat mohl pouze hlavou. V pití pokračoval i během následné rehabilitace. Kvůli alkoholu se propadl na nejhlubší dno. Po jednom zážitku hraničícím s halucinací se rozhodl s problémy zabojovat. Začal navštěvovat protialkoholní poradnu a připojil se k Anonymním alkoholikům. Od té doby se alkoholu nedotkl. Zapsal se na Portlandskou státní univerzitu, kde získal bakalářský titul. Poté, co podstoupil rozsáhlou fyzioterapii, byl konečně schopen „udržet“ pero. V roce 1981 se tedy mohl vrátit ke karikatuře. Své obrázky začal prodávat. Později, jak jeho kariéra rostla, zdobily jeho kresby časopisy Penthouse, The New Yorker, The Chicago Tribune a mnoho dalších. Z jeho kreseb byly vytvořeny také dva kreslené televizní seriály (Pelswick, Quads). Jeho umělecký styl byl jednoduchý a často drsný, i když stále čitelný. Callahan se stal nejoblíbenějším a zároveň i nejkontroverznějším karikaturistou. Reakcím kritiků se vysmíval, zatímco se těšil z těch pozitivních, které dostával od fanoušků se zdravotním hendikepem. „Moje jediné měřítko, zda jsem zašel příliš daleko, je reakce, kterou dostávám od lidí na invalidním vozíku nebo s háky na ruce,“ uvedl Callahan v rozhovoru pro časopis The New York Times v roce 1992.