Titus Flavius Josephus byl římsko-židovský historik prvního století, jehož dílo se soustředí na židovskou historii s důrazem na první století našeho letopočtu a první židovsko-římskou válku. Jeho významná díla, jako jsou „Válka židovská“ a „Starožitnosti židovské“, poskytují cenný vhled do judaismu prvního století a do pozadí raného křesťanství. Josephus zaznamenává události z židovské perspektivy, ačkoli jeho dílo bylo kvůli římskému mecenášství někdy označováno za prořímskou propagandu. Jeho psaní odhaluje komplexní vztah mezi židovskou a římskou kulturou v klíčovém období.
KNIHA IV – VII Druhá, závěrečná část napínavého historického spisu, jehož autor, židovský kněz, vojevůdce a historik, byl přímým účastníkem popisovaných událostí. V tomto svazku, s podtitulem Zkáza Jeruzaléma, Flavius líčí postupně dobývání Galileje, Samařska a Judeje Římany, obléhání a dobytí Jeruzaléma v r. 70 n. l. Děj vrcholí definitivní porážkou židovského protiřímského povstání v r. 73 n. l.
První české úplné znění proslulé knihy, v níž autor, pravověrný Žid proniknutý římskou a řeckou vzdělaností, zpracoval jednak své vlastní zkušenosti, jednak oficiální římské vojenské záznamy a zprávy římských velitelů. Popisuje války makabejské, počátky Herodovy vlády a působení prokurátorů, také Piláta v Judeji. Počínaje povstáním za Flora, vypráví obšírně o událostech, jichž se sám účastnil.
Výklad dějin Židů podle Starého zákona a jiných historických pramenů od počátku do doby Neronovy. Autor reaguje na projevy nenávisti vůči Židům po tzv. židovské válce v letech 66 až 73. Srovnává judaismus s ostatními náboženstvími a dokazuje na základě shromáždění historických zpráv, že židovské náboženství je starší než ostatní. Dílo je polemikou s názory Apióna z Alexandrie, který byl známý svým antisemitismem. Podle kritického vydání z řečtiny a latiny přeložila Růžena Dostálová. Doslov napsala Růžena Dostálová a Stanislav Segert.
KNIHA I – III Židovsko-římský historik 1. stol. n. l. zachycuje ve svém rozsáhlém historickém díle, známém dnešnímu čtenáři hlavně ze slavného zpracování Liona Feuchtwangera, dějiny první židovské války proti Římanům, jež začala povstáním v Judsku r. 66 n. l., vyvrcholila dobytím Jeruzaléma r. 70 a skončila potlačením posledního odporu r. 73. První svazek líčí období vlády Seleukovců v Palestině (cca od poloviny 2. stol. př. n. l.), makabejské povstání, vznik posledního židovského státu ve starověké Palestině pod vládou dynastie Hasmoneovců, počátek římské nadvlády, vládu Héródovu, období správy římských prokurátorů v Palestině a začátek židovského povstání proti Římanům v r. 66 n. l.
Tento svazek je věnován dvěma menším pracím z jeho dílny, jež ač odlišné obsahem, literárním časem a autorským záběrem, přesto shodně vypovídají o vzrušené době, kterou jejich tvůrce prožíval. Drobný spis O starobylosti Židů je de facto první historickou polemikou proti římské nadvládě, a reagoval jím na hojné projevy nenávisti vůči Židům, šířené zejména v dobové historické a filozofické literatuře. Adresoval jej svému staršímu současníkovi Apiónovi z Alexandrie, známému svým antijudaismem, a hájil v něm židovský národ z hlediska starobylého původu, zejména náboženství, zákonodárství a mravů, a demonstroval přednosti židovské kultury a způsobu života. Josefův výklad o národě doplňuje jeho další historický spisek – vlastní životopis Můj život, který je první dochovanou antickou autobiografií. Josef v něm popsal dobu svého mládí, a především – jsa osočen Jústem z Tiberiady, že za protiřímského povstání v Galileji zradil své krajany – vylíčil svou činost za tzv. židovské války (66-73), a osvětil své sympatie a loajalitu vůči Římanům. V obou textech zaznamenal množství historicky cenných informací o své době i o dějinách židovského národa. Tento svazek zahrnuje polemický spis O starobylosti Židů čili Odpověď Apiónovi.
