Erasmus Rotterdamský Knihy

Erasmovu politickou činnost nejlépe ilustruje jeho dílo O výchově křesťanského vladaře, které představuje literární práci založenou na hluboké znalosti klasické a středověké literatury. Slouží jako praktický návod pro výchovu panovníka a teoretické shrnutí principů, kterými by se měl řídit stát a jeho vládce. Erasmus se v tomto spisu inspiruje literárním útvarem „knížecího zrcadla“, avšak přináší nový obsah a systematičnost výkladu. Důraz klade na výchovu panovníka od narození až po vlastní vládnutí, přičemž využívá příklady z literatury a zdůrazňuje roli panovníka ve státě. Věří, že dobrý příklad přináší dobré plody. Erasmus opakovaně zdůrazňuje, že smyslem dobré vlády není osobní prospěch, ale prospěch všech poddaných. Inspiraci pro své dílo čerpal během třetí anglické cesty za vlády Jindřicha VIII., v nějž vkládal naděje jakožto mírového knížete a mecenáše umění. Neúspěch těchto očekávání přičítá špatné výchově a nekompetentním rádcům. O výchově křesťanského vladaře je často považováno za kompendium politických ideálů, které se liší od realistického pohledu Machiavelliho v díle Vladař, vzniklého ve stejné době.

Spis Užitečná rozprava o vedení války s Turky s výkladem Žalmu 28 (Utilissima consultatio de bello Turcis inferendo et obiter enarratus Psalmus XXVIII) Desideria Erasma Rotterdamského (1466/9–1536) byl sepsán a poprvé publikován roku 1530, tedy krátce po bouřlivých událostech ve Vídni, která byla na podzim předchozího roku sevřena v obležení tureckého vojska. Turci sice od obléhání nakonec upustili, avšak Evropa zůstávala v trvalé nejistotě a strachu z turecké expanze. Za těchto okolností se Erasmus rozhodl zapojit do debaty o válce s Turky a v Užitečné rozpravě probrat argumenty pro i proti jejímu vedení. Hlavním cílem spisu je však pojednat o tom, jak válku vést úspěšně, pokud k ní už dojde, a protože klíč k úspěchu spočívá v přístupu křesťanstva k víře a morálce, je do textu umně zakomponován i výklad Žalmu 28.

Z obecně známých spisů nejslavnějšího humanisty 16. století, ERASMA ROTTERDAMSKÉHO (1467–1536), největší obliby a rozšíření vedle CHVÁLY BLÁZNOVSTVí dosáhly DŮVĚRNÉ HOVORY (COLLOQUIA FAMILlARIA). Vyšly na samém začátku náboženské krize roku 1518, rok po veřejném vystoupení Lutherově, jehož přívrženci je uvítali stejně nelibě jako pravověrní mniši a ostatní odpůrci německé reformace. Ve všech rozmluvách, které přítomný výbor nabízí, najdeme barvité vylíčení mravů 16. století, ve všech poznáváme mistra slohu, jazykové elegance, břitkého vtipu i sžíravé satiry, pro něž bývá Erasmus nazýván „latinským Voltairem“. Vidíme zde totéž, co ne chybí už ve CHVÁLE BLÁZNOVSTVÍ, totiž bystrý postřeh, pronikavou psychologickou analýzu, nemilosrdné satirické šlehy i shovívavý úsměv starého filosofa, který – a v tom je rozdíl mezi ním a Voltairem – se nerad mísí do ryku velikých hesel a převratných činů a s úsměvem pozoruje komedii života, věčně stejnou, a přece věčně svěží a zábavnou.

Vrcholné dílo holandského humanisty, který vytvořil satiru na poměry ve společnosti. Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, že všechno štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti.

Written by Erasmus of Rotterdam in 1501, this influential work serves as a guide for Christian knights, blending moral philosophy with practical advice for living a virtuous life. Emphasizing the importance of inner faith over outward displays of piety, it encourages readers to embody Christian principles in their daily conduct. The text was first published in English by William Tyndale in 1533, marking its significance in the Reformation and its impact on Christian thought and ethics.

The classic work of the Renaissance humanist satirizes the organized Christian Church of the sixteenth century.

One of the most important books of the 'advice-to-princes' published in the Renaissance.