Erasmus Rotterdamský Knihy

Erasmovu politickou činnost nejlépe ilustruje jeho dílo O výchově křesťanského vladaře, které představuje literární práci založenou na hluboké znalosti klasické a středověké literatury. Slouží jako praktický návod pro výchovu panovníka a teoretické shrnutí principů, kterými by se měl řídit stát a jeho vládce. Erasmus se v tomto spisu inspiruje literárním útvarem „knížecího zrcadla“, avšak přináší nový obsah a systematičnost výkladu. Důraz klade na výchovu panovníka od narození až po vlastní vládnutí, přičemž využívá příklady z literatury a zdůrazňuje roli panovníka ve státě. Věří, že dobrý příklad přináší dobré plody. Erasmus opakovaně zdůrazňuje, že smyslem dobré vlády není osobní prospěch, ale prospěch všech poddaných. Inspiraci pro své dílo čerpal během třetí anglické cesty za vlády Jindřicha VIII., v nějž vkládal naděje jakožto mírového knížete a mecenáše umění. Neúspěch těchto očekávání přičítá špatné výchově a nekompetentním rádcům. O výchově křesťanského vladaře je často považováno za kompendium politických ideálů, které se liší od realistického pohledu Machiavelliho v díle Vladař, vzniklého ve stejné době.

Spis Užitečná rozprava o vedení války s Turky s výkladem Žalmu 28 (Utilissima consultatio de bello Turcis inferendo et obiter enarratus Psalmus XXVIII) Desideria Erasma Rotterdamského (1466/9–1536) byl sepsán a poprvé publikován roku 1530, tedy krátce po bouřlivých událostech ve Vídni, která byla na podzim předchozího roku sevřena v obležení tureckého vojska. Turci sice od obléhání nakonec upustili, avšak Evropa zůstávala v trvalé nejistotě a strachu z turecké expanze. Za těchto okolností se Erasmus rozhodl zapojit do debaty o válce s Turky a v Užitečné rozpravě probrat argumenty pro i proti jejímu vedení. Hlavním cílem spisu je však pojednat o tom, jak válku vést úspěšně, pokud k ní už dojde, a protože klíč k úspěchu spočívá v přístupu křesťanstva k víře a morálce, je do textu umně zakomponován i výklad Žalmu 28.

Z obecně známých spisů nejslavnějšího humanisty 16. století, ERASMA ROTTERDAMSKÉHO (1467–1536), největší obliby a rozšíření vedle CHVÁLY BLÁZNOVSTVí dosáhly DŮVĚRNÉ HOVORY (COLLOQUIA FAMILlARIA). Vyšly na samém začátku náboženské krize roku 1518, rok po veřejném vystoupení Lutherově, jehož přívrženci je uvítali stejně nelibě jako pravověrní mniši a ostatní odpůrci německé reformace. Ve všech rozmluvách, které přítomný výbor nabízí, najdeme barvité vylíčení mravů 16. století, ve všech poznáváme mistra slohu, jazykové elegance, břitkého vtipu i sžíravé satiry, pro něž bývá Erasmus nazýván „latinským Voltairem“. Vidíme zde totéž, co ne chybí už ve CHVÁLE BLÁZNOVSTVÍ, totiž bystrý postřeh, pronikavou psychologickou analýzu, nemilosrdné satirické šlehy i shovívavý úsměv starého filosofa, který – a v tom je rozdíl mezi ním a Voltairem – se nerad mísí do ryku velikých hesel a převratných činů a s úsměvem pozoruje komedii života, věčně stejnou, a přece věčně svěží a zábavnou.

Vrcholné dílo tohoto holandského humanisty, který vytvořil satiru na poměry ve společnosti. Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, kterou čtenáři předává skrz vypravěčku, bohyni Bláznivost, že všechno štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti. V celé knize pak spisovatel tuto svou teorii dále rozvíjí, jednotlivé kapitoly pak věnuje určitým okruhům lidí, např. hráčům, zamilovaným atp. Bohyně nám také v textu představuje sebe samu, pochází z ostrova Blaženost (paralela s Morovou Utopií), kde nikdo nepracuje a kde se žije v naprosto ideální společnosti. Poukazuje též na nejšťastnější stádia v lidském životě, za něž považuje bezstarostné dětství a stáří, kdy už na nic nemyslíme.

Erasmus presents a compelling critique of humanity through the personification of peace, who admonishes rulers and soldiers for abandoning Christian principles in favor of unjust wars. The text serves as a powerful commentary on the moral failures of leaders across society. This edition is a reprint of a rare 1802 English translation, originally adapted by T. Paynell, and offers readers a glimpse into the historical context of peace advocacy during the Reformation era.

The goddess Folly gives a speech, praising herself and explaining how much humanity benefits from her services, from politicians to philosophers, aristocrats, schoolteachers, poets, lawyers, theologians, monarchs and the clergy. At the same time, her discourse provides a satire of Erasmus's world, poking fun at false pedantry and the aberrations of Christianity. Woven throughout her monologue, a thread of irony calls into question the goddess's own words, in which ambiguities, allusions and interpretations collide in a way that makes Praise of Folly enduringly fascinating.

One of the most important books of the 'advice-to-princes' published in the Renaissance.

The final volume of the Correspondence subseries presents a collection of letters from Erasmus during his last years, offering insights into his thoughts and experiences as he navigated the complexities of his later life. This compilation highlights his reflections on personal, philosophical, and theological matters, showcasing the evolution of his ideas and relationships. It serves as a valuable resource for understanding the legacy of one of the Renaissance's most influential figures.