Spálit se o sen
Texty kritické (i nekritické)







Texty kritické (i nekritické)
Kniha Plakát je rozměrný list papíru, která volně navazuje na úspěšnou monografii To musí jít přečíst i potmě!, je prostřední částí zamýšlené trilogie, shrnující práci Karla Halouna za posledních bezmála padesát let. Tentokrát čtenářům představujeme další rozsáhlou část jeho tvorby, kterou tvoří dnes již téměř zanikající propagační médium - plakáty. Publikace zahrnuje práce, které Karel Haloun vytvořil sám či ve spolupráci s grafikem Luďkem Kubíkem a dalšími spoluautory v letech 1976-2024. Některé z jeho plakátů, tištěných zejména v osmdesátých letech v malých nákladech sítotiskem, jsou dnes cennými sběratelskými artikly. Jedná se například o plakát k prvnímu tuzemskému koncertu Rolling Stones v roce 1990 na Strahově nebo koncertní plakáty pro skupiny Jasná páka a Hudba Praha z roku 1981, resp. 1984, a mnohé další. Grafika Karel Haloun, Luděk Kubík /3.dílna/ a Jan Arndt.
Publikace shrnuje téměř půl století Halounovy grafické práce pro tuzemské rockové, folkové nebo alternativní hudební skupiny a umělce (Jasná páka, Hudba Praha, Visací zámek, Michal Prokop, Vladimír Mišík, The Plastic People of the Universe, Vladimír Merta). Je nejen představením jeho grafické práce, ale také mapou tuzemské nonkonformní hudební scény. Představuje spolupráci autora s hudebními tělesy "šedé zóny", alternativní scény i takzvaného chmelnického okruhu hudebníků za uplynulých pětačtyřicet let. Kniha obsahuje vedle autorských komentářů a rozhovoru s Janem Mattušem také texty Františka Štorma a Pavla Büchlera. Reprodukované práce pocházejí převážně z archivů autorů grafické úpravy, vydavatelství Supraphon, Popmusea a soukromých sbírek. Společně s Hudbou Praha byl Karel Haloun v roce 2006 uveden do Beatové síně slávy. Knihu graficky upravili Karel Haloun, Luděk Kubík a Jan Arndt.
Výpravná, bezmála dvousetstránková monografie grafičky, ilustrátorky, literární autorky a vysokoškolské pedagožky Lucie Raškovové, která patří k předním výtvarnicím střední generace. Pro Raškovovou je typická především podivuhodná univerzálnost a elasticita jejího projevu. Kniha sestává z reprodukcí knih, deníků, kreseb, pohlednic, plakátů, grafik a fotografií. Doplňují ji studie, úvahy či poznámky Jana Rouse, Adrieny Šimotové, Jiřího Šalamouna, Jana C. Nováka, Jiřího Dědečka, Lubomíra Martínka, Jaroslava Tvrdoně, Michala Čunderleho, Víta Zemana, Filipa Nováka a Karla Halouna, který je také editorem knížky.
Groteskní komedie Nový domov Jany Giovanni Bellofato je sequelem Syflárny, ve kterém se po pětačtyřiceti letech možná proměňuje původní zloba a pragmatičnost hlavní hrdinky v relativní smířlivost, ale okolní svět je bez ohledu na režimy, zdá se, pořád stejně cynický. Doslov napsal Michal Čunderle.
„Připadá mi zvláštní, co se s naším textem pozvolna děje. Čím dál víc se mi totiž jeví, že se pozvolna emancipoval a začíná stát sám o sobě jako cosi, co nemám potřebu pojmenovat,“ píše Karel Haloun v jednom z dopisů Pavlu Büchlerovi. Původním Halounovým záměrem bylo shromáždit v korespondenci materiál pro přehledovou publikaci o Büchlerově tvorbě, která v české literatuře dosud chybí. Výměna názorů mezi dlouholetými přáteli a výtvarníky téže generace se však rozvinula do šíře – od současného umění, designu a populární kultury přes Karla Marxe, Andy Warhola nebo Franze Kafku až po otázky estetického hodnocení, funkce kritiky a mnohé jiné – a zavede čtenáře mnoha oklikami do míst, kam Pavel Büchler opakovaně a neplánovaně dochází ve své vlastní umělecké praxi. „Řídím se pravidlem, že věc je hotová v momentu, kdy jí sám přestanu rozumět a kdy se jí jaksi podaří uniknout z dosahu mých původních intencí. A pokud mě překvapí něčím, co bych od ní nebyl nikdy čekal a co nemohu nijak ospravedlnit, tím lépe a tím spíše si jsem jist, že ji mohu pustit do světa.“
Karel Haloun (1951) je výtvarník, grafický designér, publicista, editor, kurátor, nehrající člen kapel Jasná páka a Hudba Praha a docent UMPRUM. Tato kniha ho představuje jako „undergroundového“ autora sedmi pozoruhodných dramatických her a hříček: (Stříbrný) medvěd, (Skoro) dobrá píseň, Konec hry (s nadějí), Syflárna, Vicemistři, Na výletě a Zakousli pejska. Projevuje se v nich jako ironický glosátor reality se smyslem pro groteskní vidění, absurditu, hravost a barvitý jazyk vysokého i nízkého stylu. Knihu uzavírá Halounova bibliografie a tři studie: Karel Král v textu O špagetě, která hledá svůj konec nahlíží na autora spolugeneračním pohledem, Libor Vodička se ve studii A proč by se nedaly hrát? zabývá nejenom hratelností těchto textů, ale fenoménem hry v Halounových textech vůbec a Michal Čunderle provádí jazykovou analýzu Halounových řečí.
Tři sofistikované zprávy o jednom dobrodružném životě ve dvacátém století: intelektuál na nucených pracích, estébácký don Juan v patách jeho ženy a osmiletý chlapec, který vše pozoruje skrze svého komunistického dědu. Trojjediné vyprávění nejenže příběh groteskně relativizuje, ale napomáhá i jeho srozumitelnosti a lidskosti. Haloun své postavy odvozuje z reality, důležitější než jejich identita je však klima doby a potřeba sdělit, že navzdory všem „dobám“ jsou na obou stranách pomyslných i skutečných barikád lidé obdivuhodní i odporní pohromadě. A také že jisté životní zkušenosti nám umožní leccos pochopit, ale nemohou nás přimět souhlasit.
Publikace shrnuje padesátiletou činnost předního českého grafického designéra a typografa a vedoucího ateliéru Grafického designu a vizuání komunikace Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Kniha je řazena chronologicky a ukazuje autorovy práce do školních let, přes celou řadu plakátů a tiskovin pro kulturní akce, až k velkým projektům začátku 21. století. Je zde dokumentována jeho úzká spolupráce s Bienále Brno, významnou mezinárodní přehlídkou grafického designu. V publikaci jsou otištěny Vaňkovy významné projekty, jako vizuální styl pražského metra, Československé obchodní banky i jeho podíl na vizuálním stylu Československých aerolinií. Řada knižních titulů dokumentuje Vaňkův přínos této oblasti. Je autorem grafického řešení stovek knih pro přední česká nakladatelství. Publikace dokumentuje i jeho známkovou tvorbu. Druhá část otiskuje jeho práce na tvorbě tiskových abeced, kterým se věnuje posledních deset let. Jsou zde zastoupena všechna jeho písma, jejich praktické ukázky, i skici dalších záměrů písmolijny Signature.