Vladislav Reisinger Knihy

Básnická sbírka jednoho z nejzajímavějších českých autorů střední generace. Ilustrace Václav Švankmajer.

Neexistuje hranice mezi setkáním a míjením. V obou literárních útvarech autor pracuje se svou svébytnou poetikou, která se objevila již v jeho předcházejících pracích. V próze ovšem v některých pointách přidává Reisinger šokovou koncovku, jež se pokouší ještě více obohatit často jen letmo rozehranou dějovou zápletku. Pro autora je charakteristické používat postmoderní jazyk, který bytostně souzní například v povídkách s existenciální tématikou, texty s romantickým nebo tajemným námětem však v tomto pojetí působí poněkud netradičním, až prazvláštním dojmem. Reisinger umí zvolit i nečekanou metaforiku, oděnou do barevných tónů a postupně přecházející až do jakýchsi snových vizí, v nichž (ostatně jako v celé tvorbě) uplatňuje i propojení spisovné a nespisovné češtiny. Podobná pravidla platí i pro autorovu poezii, která navíc odráží i jeho vyhraněné, mnohdy komplikované názory a myšlenky.

Básně prostřídané s básnickými prózami jsou postaveny na snové obraznosti, kterou však velmi netypicky provází slovní askeze a nechuť k bájení i zbytečným dekoracím. Autora nezajímá, zda něco zní hezky, banálně nebo trapně, nemilosrdně sleduje své vize až do nejhlubšího podloží. Vynáší tak na povrch znepokojivou výpověď o světě a o člověku, důvěryhodnou právě tím, že je prosta vší marnivosti a je míněna smrtelně vážně. Básník Vladislav Reisinger, publikující tentokrát pod jménem gersin, klade na čtenáře stejné nároky jako sám na sebe.

MEDVĚDOVITÍ …mají objemná těla, velkou lebku, krátký ocas a silné tlapy s hrubými nezatažitelnými drápy, kterými mohou jediným úderem zabít i velké zvíře. Podle dlouhého čenichu, malých očí a uší se dá usuzovat, že mají výborný čich, ale zároveň špatný zrak a sluch. Stoličky ztratily řezací a trhací funkci. Místo toho jsou ploché s hrbolky a jsou výborným nástrojem k drcení. Medvědovití chodí pomalu a při chůzi se dotýkají země všemi pěti prsty i patou, ale v případě potřeby zatroleně zrychlí a také dokáží velmi dobře šplhat. Ať již se nelítostně namíchnou, či se naopak rozjaří, nic na nich nepoznáte. Je tu něco, co doposud nexistovalo. Je tu Medvědí mimika, pátá básnická kniha Vladislava Reisingera, která pochopitelně není o medvědech… Jedna z básní Medvědí mimiky byla vybrána editory do ročenky Nejlepší české básně 2011. Básník Petr Král o celé Medvědí mimice mimo jiné napsal: Řeč plná razantních formulací i sugestivních zámlk, silné a původní obrazy (nebo obrazně-slovní spojení), které si i tam, kde jsou jen tajemnou šifrou, ponechávají přímo fyzickou působivost.