Knížka si klade za cíl představit rané dílo malíře Josefa Šímy od brněnských počátků do jeho setkání se členy francouzské skupiny Vysoká hra. Ukazuje, jak toto setkání ovlivnilo další Šímovu malířskou tvorbu.
Alena Nádvorníková je historička umění, členka Surrealistické skupiny v Československu. Šíře jejích aktivit je neuvěřitelně široká - věnuje se teoreticko-kritické činnosti, mimo jiné objevila pro českou veřejnost fenomén art brut; byla kurátorkou mnoha výstav, je autorkou několika básnických sbírek, editorkou knih převážně se vážících k surrealismu a zejména výsostnou kreslířkou. Její kresby si nelze nezapamatovat. Vryjí se do paměti hned napoprvé svou zneklidňující naléhavostí. Rozrušují, a přitom volají po soustředěné pozornosti. Jdou proti srsti tomu, co bychom mohli vnímat jako vnějškově líbivé. Drásají, současně však i zacelují. Chaos je v nich opakovaně vytvářen, a vzápětí zklidňován a zvládán. Jsou dílem spontaneity i kritického postoje. Nic v nich není vposled náhodné, ačkoli vznikají z jedinečné náhody daného okamžiku. Vším, co je jim vlastní, protestují proti intelektuálnímu výkladu, současně však poskytují prostor k téměř nekonečnému počtu asociací a interpretací.
Výbor z esejistické a teoretické tvorby francouzského autora Bertranda Schmitta (1967) zahrnuje texty publikované v českých překladech časopisecky či jako doslovy a texty do katalogů a sborníků. Tento absolvent pařížské Sorbonny vnáší do českého uměnovědného prostředí prvky, které jsou ve Francii stále aktuální, zejména v oblasti interpretace imaginativní tvorby. Nepracuje v duchu dominantní postmoderní dikce, ale preferuje kontexty levicového diskursu, jak je založili G. Bataille, G. Debord či J. Baudrillard. Sleduje linie imaginativního myšlení a jeho sebereflexe, vztahující se k tradici francouzského surrealismu, včetně kritické analýzy Bretonových teoretických konceptualizací. Také se zaměřuje na historicky paralelní a odlišné perspektivy, například na autorů ze skupiny Le Grand Jeu, zejména Josefa Šímu. Schmittova erudice v komentářích a interpretacích uměleckých děl, jak minulých (Breton, Bataille, Artaud) tak současných (Eva a Jan Švankmajerovi), narušuje stereotypní představu francouzského intelektuála, který v postmoderní sebestřednosti zaměňuje sémantiku za syntax. Jako významný básník přináší do svého analytického jazyka imaginaci, která mu umožňuje empatický vhled do světa autorských individualit.
Dimensions of Dialogue celebrates the world-renowned Czech filmmaker Jan fivankmajer (born 1934), responsible for some of the most memorable and unique animated films ever realized, and who has strongly influenced filmmakers like Tim Burton and The Brothers Quay. This publication presents fivankmajer not only as a filmmaker but also as an outstanding fine artist, experimenter, poet and a militant surrealist. Through explorative and informative essays, scholars Bertrand Schmitt and Frantiflek Dryje illuminate the various aspects of his output, including puppet theatre, Mannerism, Surrealism and his many collaborations with his wife, Eva fivankmajerová (1940–2005), a surrealist painter, filmmaker and ceramicist. The monograph, named after his 1982 film (noted for its brilliant display of “claymation”) includes a number of reproductions of fivankmajer's art work, film stills, photographs from plays and a selection of documentary images from the life of this internationally respected and multitalented artist.