Vítězslav Nezval Knihy

Kniha o jednom z „prokletých“ a jeho veršů sestavená Lumírem Čivrným, který je také autorem úvodní studie o Rimbaudovi a překladatelem dopisů z básníkovy korespondence. Verše, Iluminaci a Sezónu v pekle přeložil Vítězslav Nezval. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi, kresbami a dokumentárním materiálem, takže je výborným prostředkem k seznámení se z životem a dílem básníka, který patřil k zakladatelům nejen francouzské, ale i světové poezie.

Druhý svazek, jímž Česká knižnice představuje básnické dílo Vítězslava Nezvala (1900—1958), shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavů bytí, záznamy představ bez rozumové kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale základem jeho tvůrčího gesta zůstává imaginace, smyslová obraznost, která se projevuje například v bohatých litanických asociacích. Podobně jako v předchozím svazku také edice Básní II vychází z necenzurovaného znění textů z původních meziválečných vydání a doprovází ji bohatý poznámkový aparát.

Souborné vydání Rimbaudova básnického díla doplněné o všechny do té doby nalezené texty a zlomky. Obsahuje oddíly: Básně, Pouště lásky, Iluminace, Na čas v pekle, Školní úloha. 2. vydání (poprvé byla kniha vydána v témže roce v Odeonu).

V knize vydané poprvé roku 1937 usiluje Nezval o postižení podstaty moderních básnických směrů. S pomocí ukázek z děl jejich čelných představitelů chce „podati co možná jednotný, ničím nerušený, soustavný výklad teorií jednotlivých básnických škol v jejich podstatných rysech“.

Svazek obsahuje výbor z celoživotního básnického díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 1. poloviny 20. století. Snahou editora bylo ukázat Nezvalovu básnickou tvorbu ve všech proměnách a směrech, kterými se jeho poezie ubírala. Nalezneme zde verše z období poetismu a surrealismu, básně, které jsou postaveny na emocích a fantazii, nebo na obrazném pojmenování a asociaci. Do výboru jsou rovněž zakomponovány ukázky z Nezvalových veršovaných divadelních her a z poválečné tvorby, která ovšem už čerpala podněty z tehdejší tzv. socialistické skutečnosti.

Báseň je zlomem v Nezvalově tvorbě, silně ovlivněná geniálním překladem Apollinairova Pásma od Karla Čapka. Patří do druhé fáze poetismu a představuje paralelu akrobata, který symbolizuje poetistickou poezii a krize v Nezvalově tvorbě. Na konci třetího zpěvu je autor rozhodnut opustit poetistickou poezii: „na shledanou město akrobatů“, ale není připraven vejít do nového města. První a třetí zpěv tvoří rám celé básně. Jsou monotematické, psané v er-formě, v minulém čase. Můžeme v nich nalézt jednotnou konstrukci času (báseň začíná brzy ráno a končí pozdě večer) a místa (děj se odehrává ve městě, zřejmě v centru a uzavírá se odchodem z města). Druhý zpěv je naprosto odlišně sestaven a je vystaven na principu pásma. Lyrický subjekt čtenáře provází obrazy ze svého života. Je užito přítomného času. Jednotlivé obrazy jsou asociativně spojeny. Charakteristická je polytematičnost a prvky autobiografie. Ve třetím zpěvu dochází k syntéze básníka a akrobata. Poetistický optimismus je nahrazen autorovou skepsí o vlastním smyslu poezie a již jsou patrné náznaky budoucí surrealistické tvorby.

Výbor z Nezvalovy milostné poezie. Výbor těží nejenom z básnických sbírek, ale také z Nezvalových her (Milenci z kiosku, Manon Lescaut, Smrt v květnu...) Kniha je doplněna ilustracemi a doslovem. Výbor uspořádal, ediční poznámku a doslov napsal Milan Blahynka. Vydání první.

Výbor z poesie jednoho z předních básníků Francie minulého století, jehož dílo znamenalo v údobí revolučních změn skutečný přelom ve francouzském a později i světovém umění. Jeho dílo, které je sice ideově nevyhraněné, podává v mnohém plastický obraz prohnilého měšťáctví. V tomto výboru přibližuje překlad národního umělce Vítězslava Nezvala známou výbušnost, "vůni, zvuky a barvy" Rimbaudových veršů. Výbor obsahuje především ty básně, které jsou charakteristické pro autorovo dílo. Ve srovnání s Nezvalovým vydáním z roku 1930 v Družstevní práci je upuštěno od dvou básní ("Sonet" a "Chovanci internátu"), je zde však uvedena báseň "Hlad", která v tomto vydání chybí. Básně jsou seřazeny podle zjištěných dat vzniku.

Lyrická próza, v níž se bulharská básnířka (nar. 1888) vrací k nejranějším zážitkům svého dětství na bulharské vesnici. Reedice původního Nezvalova překladu. Doslov napsala Dana Hronková. 13-867-78