Zbyněk Baladrán
Zbyněk Baladrán je důležitou osobností své generace. V roce 2001 založil galerii Display, několikrát byl mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 2004 byl nominován za Českou republiku na Manifestu.
Upozornil na sebe už během studií na Akademii výtvarných umění, kdy vytvořil Kaktusy (1999). Kaktusy sestavené ze záchodových štětek, plastových sítěk, trubek a různých náhodně nalezených předmětů Baladrán nainstaloval do dřevěného rámu, jaký občas můžeme vidět v oknech nadšených kaktusářů. S levnými materiály pracoval i nadále a svůj přístup do jisté míry ironizoval objektem Hobby (2001), který tvoří deska na dřevěných kozách s neuměle sestavenými písmeny HOBBY. Objekt je součástí série prací, u nichž je nepopiratelný vliv záměrně nespektakulárního umění Jiřího Kovandy.
Baladrán tento postoj rozvedl vytvářením detailních návodů na jejich výrobu. Po vzoru montážních návodů firmy IKEA nejdříve ukáže, co všechno je k výrobě potřeba, a pak krok za krokem instruuje. Výsledkem je jednoduchá dřevěná konstrukce, jako třeba Screen (2001), stejně málo použitelná jako krásná. Její nepraktičnost a abstraktnost přímo kontrastuje s precizně konkrétním návodem, který by uspokojil i toho nejnáročnějšího kutila.
Od roku 2002 se Baladrán věnuje především videu. Od prvních pokusů, jako Limita (2002), Technical Compression (2002) nebo Shower (2002) se záhy dostává k tvorbě krátkých filmů stříhaných z archivních materiálů. Začíná sbírat staré filmové pásy a pohrává si s jejich reinterpretací z pohledu dnešní mediální společnosti. Vytváří složité videoinstalace jako Projection (2003), v nichž je možné jako u televize přepínat z jednoho kanálu na druhý a tak sledovat jeho videa v různých konstelacích.
Od roku 2004 v autorových filmech stále větší úlohu sehrává psaný komentář, který je však autorem viditelně editován a tak jeho části zůstávají divákovi skryty. Baladrán si tak pohrává s mechanismy naší paměti a vizuální historie. Ve filmech Working Process (2004) a 1985 (2005) celkem didakticky předvádí svůj způsob práce s filmovým materiálem, který v té době sbírá v profesionálních archivech i od amatérů.
V posledních letech se stále více zajímá o éru moderny a ve svých filmech se zabývá například architektonickými ikonami avatgardy jako je Koldom 156,71m2 (2006) nebo věží konstruktivismu 1:50, Model, Tower of Constructivism (2006). Baladrán vědomě pracuje s faktem, že umění už dnes není pouze vytvářením dokonalých artefaktů, ale spíše uvažováním o našem vztahu k realitě. Posunuje smysl umění a dává impulzy k jeho neustálé redefinici.