Josef Liesler Knihy

Román na antický námět zpracovává obraz skutečné historické krize, ktorá ovládla římský stát v polovině prvního století našeho letopočtu. Autorovým cílem bylo umělecky postihnout podstatu společenského dění, v němž degenerovaly a zanikaly republikánské ideály a vítězila politickákoncepce císařství. S citem pro románovou kompozici učinil ústředními postavami jednak zrádce republikánských myšlenek Lucia Curiona, s nímž zavítáme do patriarchálního prostředí senátorských domů i do hodovních síní zhýralého císařského dvora, jednak herce Fabia Scaura, se kterým poznáme nálady plebejským zástupů nebo ruch římských tržišť a hostinců. Prvního z hrdinů katapultuje zrada k politické kariéře, druhého čeká osud hodně odlišný. Kulisy doby, v niž vládl nevyzpytatelný císař Tiberius, který se neslavně vepsal do dějin jako strůjce mnoha krutých činů, nejsou podány nijak jednostranně a černobíle.

Již čtvrté, sličně vypravené vydání sbírky básní autora románů Červená země a Bílý smích. Jeho mužné a hluboce lidské verše byly hned při prvním vyjití r. 1930 velmi uznale přivítány jak kritiky, tak básníky. J. Hora ji charakterizoval jako "knihu zralého básnictví, svěží obraznosti a velkého slovního kouzla". Dovětek napsali F. X. Šalda, Josef Hora a František Hrubín.

Hrdinou povídky je petrohradský úředníček, jemuž se obyčejný plášť s límcem z kočky stává otázkou života a smrti...

Převyprávění staroindických lidových bajek ze života lidí, zvířat i nadpřirozených bytostí.

Ani v této sbírce není Kamil Bednář z básníků, jimž psaní veršů znamená sotva víc než důmyslnou hru jazykového estéta se slovy nebo více méně nezávazné, byť velmi rozcitlivělé „marné snění“. V básni „O propast opřeno“, položené v čelo sbírky, vyznává se Bednář hrdě,jakým jest, jakým již z osudové nutnosti musí být básníkem. A jest básníkem hrdinským, osobnostním, jemuž je poezie vroucnou a vášnivou výpovědí.

Hlavním hrdinou románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano, který se pomátl na rozumu ze čtení rytířských románů. Proto se rozhodl, že se stane rytířem. Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu, pro níž bude konat své skutky. Během první výpravy je jedním hospodským pasován na rytíře. Při další výpravě získá sluhu jménem Sancho Panza. Ten se s ním vydává na cesty jen proto, že mu Alonso slíbil ostrov. Následuje řada příběhů, které jsou motivem cesty, kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu.

Kartouza parmská je typický román z období romantismu. Děj se odehrává v Itálii, zemi dvorských intrik, volných mravů a vášnivých emocí. Hlavní hrdina Fabrizzio del Dongo je vychováván svou matkou a tetou Ginou, hraběnkou Pietranerou k obdivu velkého vůdce Napoleona.

Příběh knihy se odehrává na sklonku 19. století v Livonsku, což je historický název pro území dnešního Lotyšska a Estonska), které tehdy patřilo carskému Rusku. Na pozadí bojů Lotyšů a Litevců proti germanizačním snahám německé menšiny líčí Verne osud profesora Dimitrije Nikoleva, který je neprávem nařčen z loupežné vraždy bankovního sluhy Pocha nesoucího značnou peněžní částku Nikolevovu politickému odpůrci německému bankéři Johausenovi. Původcem obvinění je sám vrah, další Němec jménem Kroff, majitel noclehárny, kde byl Poch zavražděn. Johausen hodlá obvinění využít pro eliminaci svého protivníka a tak dojde politicky motivovanému justičnímu omylu. Román zdaleka nepatří k tomu lepšímu, co Jules Verne napsal. Svědčí o tom i to, že svůj detektivní román autor vyřešil pouze pomocí „deux ex machina“ - Nikolevova nevina nebyla prokázána žádným překvapivým odhalením, ale přiznáním vraha Kroffa umírajícího na plicní chorobu. V románu navíc autor prokazuje velmi vysokou míru neznalosti národnostní a politické situace v tehdejším Livonsku.