Josef Liesler Knihy

Rozsáhlý historický román sugestivně a barvitě přibližuje atmosféru antického Říma za vlády Tiberia a Caliguly. Vznešená římská společnost a římský senát představoval vrstvu kořistníků, kteří v touze po bohatství uzavřeli spojenectví s Caligulou a dokud prosazoval jejich zájmy, drželi ho v čele státu. Osou románu jsou osudy mladého senátorova syna Lucia Curiona, úspěšného vojáka diplomata, který dychtí po kariéře a stává se bezcharakterním přisluhovačem Caligulova řádění, a herce Fabia. Fabius pochází z římské chudiny a je tragickým mluvčím drobného římského lidu. Autor tímto způsobem čtivě a nenásilně ukazuje protiklady Říma vládnoucího a bezbranného.

Již čtvrté, sličně vypravené vydání sbírky básní autora románů Červená země a Bílý smích. Jeho mužné a hluboce lidské verše byly hned při prvním vyjití r. 1930 velmi uznale přivítány jak kritiky, tak básníky. J. Hora ji charakterizoval jako "knihu zralého básnictví, svěží obraznosti a velkého slovního kouzla". Dovětek napsali F. X. Šalda, Josef Hora a František Hrubín.

Povídka, psaná tzv. skazovou formou, je proniknuta demokratismem a překypuje láskou k malému člověku. Jejím hrdinou je petrohradský úředníček, jemuž se obyčejný plášť s límcem z kočky stává otázkou života a smrti, osudem.

"Bidpajovy bajky byla jedna z nejmilejších knih mého chlapectví. Znám ji z tehdejších dob jen z překladu, či ze zpracování Eduarda Valečky, jehož kniha, určená čtenářům dospělým, vyšla r. 1893 ... Bidpajovy bajky byly před Valečkou vydány v Praze r. 1528 a 1600 v překladu Konáčově a vHustopeči r. 1889 v překladu dra Kováře. Jsou to slavné staroindické bajky sbírky Pančatántra. Mé zpracování vzniklo v jihočeské vesnici Stříbrci při čekání, ne zcela nečinném, na konec války a nechce arci být ničím jiným, než jak je nazváno: knížkou pro dospělejší českou mládež." - Těmito slovy doprovází Olbracht svou knihu, již napsal v těžkých dobách okupace a v níž staré indické příběhy a prastarou lidovou moudrost nejen zčeštil krásným, čistým a mistrně ovládaným jazykem, ale také zpřítomnil a tím přiblížil našemu chápání.

Ani v této sbírce není Kamil Bednář z básníků, jimž psaní veršů znamená sotva víc než důmyslnou hru jazykového estéta se slovy nebo více méně nezávazné, byť velmi rozcitlivělé „marné snění“. V básni „O propast opřeno“, položené v čelo sbírky, vyznává se Bednář hrdě,jakým jest, jakým již z osudové nutnosti musí být básníkem. A jest básníkem hrdinským, osobnostním, jemuž je poezie vroucnou a vášnivou výpovědí.

Hlavním hrdinou románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano, který se pomátl na rozumu ze čtení rytířských románů. Proto se rozhodl, že se stane rytířem. Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu, pro níž bude konat své skutky. Během první výpravy je jedním hospodským pasován na rytíře. Při další výpravě získá sluhu jménem Sancho Panza. Ten se s ním vydává na cesty jen proto, že mu Alonso slíbil ostrov. Následuje řada příběhů, které jsou motivem cesty, kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu.

Kartouza parmská je typický román z období romantismu. Děj se odehrává v Itálii, zemi dvorských intrik, volných mravů a vášnivých emocí. Hlavní hrdina Fabrizzio del Dongo je vychováván svou matkou a tetou Ginou, hraběnkou Pietranerou k obdivu velkého vůdce Napoleona.

Dramatický detektivní příběh, odehrávající se koncem 19. století na pozadí národnostních třenic mezi Slovany a Germány v Pobaltí. V zapadlé krčmě v lesích u silnice je nalezen zavražděný bankovní sluha, který převážel v dostavníku velkou částku peněz. Svoji úlohu v ději hraje tajemný uprchlík ze sibiřského vyhnanství, jehož osud souvisí s neutěšenou politickou situací v Pobaltí. Ve vynalézavosti, se kterou se vrší záhadné okolnosti zločinu, poznáváme příslovečnou fantazii slavného pisatele vědecko-fantastických románů. 13-055-69