Vladimír Holan Pořadí knih

Od jara do zimy se můžete brouzdat krajinou místy připomínající Šumavu, ale i skotská vřesoviště či severskou tajgu. Krajinou, kde se můžete toulat celé dny a nenarazíte ani na živáčka. Budete jen vy, Vaše myšlenky a nespoutaná příroda. O architektonické skvosty, ale nepřijdete. Najdete zde zámek Orlík v podzimním hávu nebo barokní poutní areál Svatá Hora pocukrovaný vločkami. To vše díky čarovným fotografiím Brd a Podbrdska.

Holan v Prvním testamentu vypráví osobní příběh cesty k pramenům životní zkušenosti a ke zdrojům svého básnictví, potom co mu přítelkyně z dětství připomněla jeho báseň Sen. Identifikace autora s aktérem příběhu je důležitá, protože signalizuje, že uvnitř „reálného“ děje se odvíjí ještě jiný „příběh“, který neustále obkružuje: k otázce, jaké je poslání poezie v nesrozumitelném katastrofickém moderní světě. Holan ví o kráse utkvění v oné bezčasovosti, ale smysl básnictví nalézá na opačném pólu, na pólu nezajištěnosti, tedy tragiky. Proto také jakoby bez motivace odchází vypravěč od milostného příběhu, od zdroje bohatě rozvinuté emocionality, a obrací se k strastiplnému básnickému údělu. Snad proto na samotný závěr své skladby píše o nových duchovních vazbách poezie: „Jenomže sama země praví: / Bez ryzí transcendentály / se žádná stavba nedostaví, / nikdy, ach, nikdy nedostaví“.

Figurína malířské panny naslouchající Allenu Ginsbergovi, hrající si s bratry Čapky, jako postava obrazu Františka Kupky, společnice Vítězslava Nezvala či Jiřího Koláře, ale také jako Salome nesoucí hlavu svého tvůrce - samotného malíře. Tomáš Císařovský získal pro svůj nejnovější cyklus zdatnou múzu. Navíc věčnou, je totiž nesmrtelná, protože nikdy nebyla ani živá. Císařovský ji objevil ve svém bývalém ateliéru v pražských Dejvicích, který před ním na počátku minulého století užíval malíř a profesor na pražské Akademii výtvarných umění Vlaho Bukovac. A právě této téměř stopadesátileté bezejmenné panně daroval Císařovský vlastní život a nechal ji důvěrně vstoupit do svých děl. V žádném jiném cyklu obrazů Tomáš Císařovský nespojil svůj trvalý zájem o dějinné události a postavy s důsledným ohledáváním všeho lidského i nelidského v nitru člověka i umělce samotného.

Dvojjazyčné vydání jednoho z vrcholných děl české poezie.

Básnická skladba Sen z roku 1939 napsaná Vladimírem Holanem umělecky popisuje ponurou vizi temnoty a hrůzy zaživa pohřbeného města (nacisty okupované Prahy). Je jedním z mála děl světového básnictví, o nichž se dá se vší vážností a úctou mluvit jako o angažované poezii. Myslíme tím poezii, která nekomentuje dějiny, ale je svébytným aktérem dějin a zároveň jejich soudcem. „Poezie by měla být osvobozující“, píše Holan v jednom v prozaickém textu. „Pro mne je poezie univerzum, pramen všeho umění. Jde o metaforické myšlení. Priorita myšlenky a citu si žádá stavebnost. Poezie nesnáší lacinou služebnost chvíle, je jí cizí vulgarizace. Jde o pevnostní hlídku“. Skladbu Sen věnoval Holan památce ruského básníka, tvůrce „zaumu“ („řeč za hranicemi rozumu“), filologovi a matematikovi Velemíru Chlebnikovovi (1885–1922). Můžeme brát toto věnování jako výraz Holanova vnitřního příbuzenství s básníkem, kterého ani v krutých letech ruské revoluce neopouštěla vášeň pro experimentátorskou tvorbu, přerůstající v osobité angažmá v zmatených dějinách.

V posledních letech vzrostl zájem o dopisy významných kulturních osobností, avšak korespondence Vladimíra Holana, jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století, zůstávala dlouho opomíjena. Kromě ojedinělé edice jeho dopisů se "zapomenutým básníkem" Stanislavem Zedníčkem z roku 2012 chybělo soubornější vydání Holanových dopisů. Předkládaná edice Umlkám do čekání se snaží tento nedostatek napravit a představuje první ucelenější výbor z bohaté básníkovy korespondence. Obsahuje jeho písemné styky s významnými osobnostmi českého uměleckého a kulturního prostředí 20. století, jako jsou Eduard Bass, Jakub Deml, Jaroslav Durych a další. Výběr korespondence zohledňuje jak osobní vztahy, tak kulturně-historickou hodnotu obsahu. Edice osvětluje Holanovu redaktorskou činnost ve třicátých a čtyřicátých letech, jeho existenční problémy v padesátých letech a jeho postoj k víře. Dopisy se také dotýkají jeho básnické a překladatelské práce a jeho pečlivosti ohledně konečné podoby básní. Důležitou postavou edice je Holanova dcera Kateřina, středobod jeho lásky a obav. Edice obsahuje úvodní studii, která analyzuje výroky v dopisech v kontextu Holanova života a díla, a vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity.

Málokterý text dovede ve zkratce přiblížit osobnost Vladimíra Holana, básníka a překladatele jako slova Rudolfa Kvíze, který výbor z Holanovy poezie uspořádal: ,, Vladimír Holan mi čni nad tou líbeznou, mírně zvlněnou krajinou mých milovaných básníků jako zčernalý, hrubý monolit, jako bludný balvan, který sem kdosi odkudsi přivalil, snad sám bůh poezie. Zatímco on "vyzařuje” zvláštní magickou silou obraznosti a ponorem do podstaty člověčenství. Ne nadarmo ctil Shakespeara a Dostojevského a snad jen on z našich básníků se s nimi může rovnat. Znal lidskou duši jako málokdo. O člověku nám jeho poezie vyjevuje nejen "běsy" a nejzasutější a nejúděsnější tajemství, ale podává i svědectví plná prostoty, krásy a něhy - ať psal o rudoarmějcích nebo o dítěti spadlém do kopřiv. Jeho srdce tlouklo pro člověka a bylo naplněno porozuměním, láskou a soucitem. A když se bouřilo proti nespravedlnosti, ponižování a nízkosti, pak opravdu "bušilo jako malba olejem na plech". Přestože žil v dobrovolné klauzuře na Kampě, svým pronikavým zrakem viděl za - tam, kam my se neodvažujeme a co můžeme ve vzácné chvíli jen tušit."

Cytokiny – látky zajišťující mezibuněčnou komunikaci v oblasti imunitního systému – získaly v posledních dvaceti letech klíčové postavení v řadě oblastí klinické medicíny. Patří sem jak problematika autoimunitních onemocnění (s těžištěm v revmatologii, gastroenterologii, nefrologii, pneumologii či dermatologii), tak onkologie či transplantační medicína. Přesun zájmu o cytokiny z laboratoří do klinické praxe se odehrál velmi rychle. Jedním z praktických výstupů výzkumu cytokinů je rychlý rozvoj biologické a cílené léčby. Její použití však vyžaduje od lékaře dobrou, či spíše rutinní znalost této oblasti. Kniha je koncipována pro lékaře v klinické praxi i pracovníky klinických imunologických laboratoří a určitě osloví i pracovníky z oblasti výzkumu.