Francis Bret Harte Životopis
Bret Harte byl mistrem povídek z doby kalifornské zlaté horečky, který svým psaním zachycoval romantické postavy jako horníci a hazardní hráči. Jeho díla, přestože se jeho zájem postupně rozšiřoval i na jiná témata a místa, jsou nejvíce obdivována a přetiskována pro své zobrazení Divokého západu. Harteho styl se vyznačoval živým popisem a schopností vykreslit komplexní charaktery v drsném prostředí. Jeho literární odkaz spočívá v tom, jak dokázal romantizovat a zároveň realisticky zobrazit klíčové období americké historie prostřednictvím působivých příběhů.
Francis Bret Harte se narodil 25. srpna 1836 v Albany ve státě New York (USA) jako Francis Brett Hart. Byl pojmenován po svém pradědovi Francis Brettovi a jeho rodné jméno bylo Hart. Jeho dědeček Bernard Hart byl židovský přistěhovalec, který stál u zrodu newyorské burzy. Jeho otec Henry byl učitel a krátce po synově narození si změnil jméno z Hart na Harte. (Později Francis raději používá své prostřední jméno, ale je napsané pouze s jedním t - Bret.) První báseň Podzimní rozjímání mu vyšla v jedenácti letech a rodině se nelíbila, takže zapochyboval, zda se dál zabývat psaním. Otec brzy zemřel (v roce 1847) a Hart musel přerušil školní docházku a začít pracovat. Jeho bratr odešel za vidinou zlata a ovdovělá matka odjela do San Francisca, kde se vdala za spolužáka zesnulého manžela. On s mladší sestrou zůstali v New Yorku u starší vdané sestry a za nějakou dobu se vydali za matkou (1854). Zde strávil 6 let a narozdíl od spousty mladších mužů a navzdory historkám, kderé později šířil, nikdy nezatoužil po zkušenosti zlatokopa. Nakonec si toto řemeslo přece jen vyzkoušel, ale jen proto, že nebyl schopen si na sebe vydělat. Rád se zavřel každý týden s novým vydáním Dickensových spisů a v klidu si četl. Byl to neduživý intelektuál jemných způsobů. Ve svých dálech a článcích vprávěl, že strávil 17 let mezi zlatokopy jako jízdní poslíček, zlatokop, učitel a nakonec jako vydavatel literárního měsíčníku. Pravda je ovšem taková, že na Jackass Hillu strávil pouhé 4 dny, během který se snažil o cosi, co bychom mohli nazvat rýžováním zlata. Jeho knihybyly velmi úspěšné, ač v nich bylo pouhé zrnko pravdy. Z pábení ho opakovaně usvědčuje Mark Twain, který ve stejné zlatokopecké chajdě strávit 3 zimní měsíce roku 1864 a měl tak svědectví o zelenáči, co nenašel ani zrnko, z první ruky.
Velikou službu světu udělal, když jako 23-letý redaktor týdeníku Northern Californian uveřejnil články o masakru Indiánů Wiyotů, kterých bílí starousedlíci zavraždili v noci 26.2.1860 na 200. Článkem se vrahům nelíbil a Harte se tak dostal do ohrožení života, nicméně ve zdraví se nalodil na parník do San Francisca, kde pokračoval v psaní dopisů o této události. Jeho líčení podpořili další anonymní svědci, až si kauzy všimli novináři z New Yorku. A tak se z masakru na Indiánském ostrově stala první událost svého druhu propíraná v celonárodních médiích. Kmen Wiyotů sice téměř zanikl, ale Harte svou srdnatostí přiměl veřejnost, aby se nadále k podobným incidentůn nestavěla zády. Čtenáři prominou, ale možná tím světu udělal větší službu, než všemi svými romány a povídkami
Kolem roku 1870 začal psát nejdříve básně a brzy nato též své proslulé novely a povídky. Po svém odchodu z Kalifornie se stal americkým konzulem v Německu a později ve Velké Británii, kde zemřel 6. května 1902 v Aldershotu na rakovinu hrdla. Je pochován ve Frimley. Patří k největším klasickým spisovatelům Spojených států.