Wladyslaw Szpilman Knihy

Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“

The 75th Anniversary Edition of the memoir that inspired Roman Polanski's Oscar-winning film, with a new introduction by Szpilman's son, Andrzej On September 23, 1939, Wladyslaw Szpilman played Chopin’s Nocturne in C-sharp minor live on the radio as shells exploded outside—so loudly that he couldn’t hear his piano. It was the last live music broadcast from Warsaw: That day, a German bomb hit the station, and Polish Radio went off the air. Though he lost his entire family, Szpilman survived in hiding. In the end, his life was saved by a German officer who heard him play the same Chopin nocturne on a piano found among the rubble. Written in the immediate aftermath of the war, The Pianist conveys a shattering immediacy found in few books about that time and stands as a stunning testament to human endurance and healing through compassion. This edition includes a foreword by Andrzej Szpilman, extracts from the diary of Wilm Hosenfeld, and an epilogue by Wolf Biermann.

Szpilman liefert ein grauenhaftes realistisches Sittengemälde des WARSCHAUER Gettos, beschreibt das mörderische Kommen und das massenmörderische Gehen der deutschen Okkupanten. Und die Leser begreifen: Dieser Mensch da verdankt das Wunder seines Überlebens im Grunde nur ... der Musik. Ein verschollenes Buch, gleich 1945 authentisch geschrieben und dennoch mit melancholischer Ironie. Erschütternd? - ja! Aber auch ermutigend.

Wspomnienia pianisty Władysława Szpilmana to jedno z najważniejszych świadectw czasu wojny. Dziś potrzebne nam bardziej niż kiedykolwiek wcześniej. Jego tragedia rozpoczyna się wraz z niemiecką okupacją Warszawy. Od zamknięcia w getcie, przez ucieczkę z Umschlagplatzu, z którego razem z całą rodziną miał zostać wywieziony do obozu zagłady, po ukrywanie się w ruinach zniszczonej stolicy. Wszyscy jego bliscy zginęli. On jeden przeżył. Głodny. Samotny. Osaczony. Pragnął śmierci, ale chciał też przetrwać.Nie sądził, że z transportu do obozu śmierci wyrwie go żydowski policjant współpracujący z nazistami.

E' il pianista Władysław Szpilman l'autore e al contempo il protagonista di questo libro ambientato a Varsavia durante la Seconda Guerra Mondiale. Egli racconta la storia di un uomo, sfuggito alla deportazione nascondendosi fra le rovine del ghetto, che è anche e soprattutto la storia dell'umiliazione e della distruzione del popolo ebreo. Un ufficiale tedesco lo aiuterà a sopravvivere.