Básně inspirované neutěšenou společenskou realitou, východními naukami a drogami, navazují na tradici českého surrealismu a americké beat generation a jsou tvořeny poetikou undergroundu. Brutální výrazové prostředky dávají tím více vyniknout určité hravosti a smyslu pro černý humor tohoto nevšedního básníka.
Básnické sbírky, poemy a prozaické texty Milana Kocha (3. 10. 1948 Praha – 18. 11. 1974 Praha) pocházejí z let 1965–1974 a v tomto svazku jsou seřazeny podle samizdatového vydání, které pořídila Kochova manželka Mirka Kochová (1951–1975), přičemž bylo přihlíženo i k nemnohým původním autorským samizdatům, které jsou archivovány.Až doposud bylo Kochovo literární dílo známo jen ze tří menších výborů, které vyšly regulérním tiskem v letech 1992, 2006 a 2017, teprve nyní vychází ve své úplnosti. Kochovy básně a prózy byly nejprve pod silným vlivem autorů americké Beat generation, řadí se tak v českém kontextu k básnickému dílu např. Václava Hraběte, Inky Machulkové, Vladimíry Čerepkové, Jaroslava Hutky, Šárky Smazalové, Milana Knížáka, Milana Kozelky, Zbyňka Benýška či Zuzany Trojanové, ale také pod vlivem surrealismu, jeho spontánního, tzv. automatického psaní čerpajícího z podvědomí. Postupně však se však Koch vypracoval k vlastnímu, jedinečnému výrazu, jenž je zřejmý zejména v obsáhlých básnických skladbách Červená Karkulka, Volby, Vánoce či v Kvadrofonické básni pro Egona Bondyho. Milan Koch se sice přidružil k okruhu autorů české undergroundové komunity sedmdesátých let, ale jeho literární dílo je ve své rozmanitosti a bohatosti natolik osobité, že se zpěčuje jakékoli jednoznačné klasifikaci.
Dílo Milana Kocha (1948–1974) je výraznou českou aluzí na americké beatniky. První známé básně pocházejí z roku 1965, kdy mu bylo pouhých sedmnáct. Jeho raná tvorba se vyznačuje ostrou obrazností, hnanou proudem vědomí a řetězícími se vizemi, které většinou nevyvolávají radostné pocity. Zobrazují zmar, konec života a světa, zatíženého atomovým strachem. Přesto v jeho díle nacházíme lásku k přírodě, lidem a životu, který je neustále naplňován navzdory okolnostem. Po jeho tragické smrti zůstává v paměti, což dokazuje píseň Magické noci (1974) od Plastic People of the Universe s textem Egona Bondyho, která připomíná básníka, jehož texty byly za minulého režimu dostupné jen omezenému okruhu čtenářů. Doslov Ti, kteří nevypadli z tramvaje, ti, kteří se zachránili při výbuchu plynárny, ti, kteří přecházeli ulice, aniž je přejelo auto, ti, kteří sbírali známky, mluvili o sportu, nebo četli jen výplatní pásky, ti, kteří neviděli slunce, šetřili na auto a byt, nebo měli starosti o souseda – ti všedně nevšední i nevšedně všední přežijí všechno a pak umřou.
Teprve třetí knižní výbor z díla jednoho z nejvýraznějších představitelů české verze beatnické poezie přelomu 60. a 70. let, jenž svou poezii a prózu vydával pouze v samizdatových opisech. Výbor uspořádal a doslov napsal Milan Kozelka, edičně připravil Martin Machovec.