Daniela Brádlerová Knihy

Kniha sleduje hospodářské a finanční aktivity československých legií v Rusku během první světové války. Toto téma nebylo dosud komplexně historicky zpracováno, k dispozici jsou pouze publikace z pera přímých účastníků. Podnikatelská činnost československých legií je specifikem, jež dosud nebylo žádnou armádou překonáno. Širší vojensko-politický a diplomatický rámec je analyzován jen v té míře, která je nutná pro pochopení celkové situace. Nedílnou součástí knihy je zodpovězení kontroverzních otázek a osvětlení podstaty obvinění vznášených na adresu československého vojska týkajících se krádeže carského pokladu, násilných rekvizic, exploatace surovinového bohatství Sibiře, nesplacených půjček od protibolševických vlád v Samaře a Omsku, zrady admirála Kolčaka a protibolševických sil. Kniha je založena především na pramenech uložených v českých archivech, které převážná většina dosavadních autorů buď neexcerpovala vůbec, nebo jen velmi selektivně.

Kniha je věnována životním osudům a kariéře významné české historičky Milady Paulové (1891–1970), která jako první žena v Československu dosáhla nejvyšších univerzitních gradů a do historické vědy vnesla kontroverzní otázku, zda je možné aplikovat metody historické práce na téma z moderní historie a zároveň jej objektivně vyhodnotit. Paulová byla favorizovanou žačkou historika a slavisty Jaroslava Bidla, profesora obecných dějin se zaměřením na dějiny východní Evropy a Balkánského poloostrova, který se rozhodl vychovat z ní svou nástupkyni v čele katedry obecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova. Milada Paulova tak měla pokračovat v jeho započatém díle spočívajícím ve vědeckém zkoumání dějin východních Slovanů a Byzantské říše, ale nakonec se přiklonila k tématu mapování českého a jihoslovanského protihabsburského odboje za první světové války. Jaroslav Bidlo, zastánce tzv. čisté vědy, byl konfrontován s výraznou politickou a lobbistickou angažovaností své žačky a faktem, že upřednostnila moderní téma a úzkou specializaci. Jejich spor skončil sice neochotným návratem M. Paulové k byzantologii, v níž se nakonec stala respektovanou představitelkou, která pro tento obor dokázala získat mezinárodní uznání. Do širšího povědomí se ale M. Paulová vepsala jako elitní historička českého a jihoslovanského protihabsburského odboje, přičemž její Jugoslavenski odbor zůstává dodnes fundamentálním dílem zachycujícím zrod Jugoslávie. V životě M. Paulové se zrcadlí jak proměny politických a společenských poměrů, tak proměny historické vědy (zejména slavistiky a byzantologie) a českého, resp. československého univerzitního života.

Profesor Jaroslav Bidlo a jeho žačka Milada Paulová jako spoluzakladatelé české byzantologie a slavistiky patří dodnes k významným představitelům naší historické vědy. Spojovalo je nesporné nadání k vědecké práci, svědomitost a preciznost, pevná vůle, pečlivost a v neposlední řadě ctižádostivost. Oba dokázali, pokud to považovali za nutné, za své zájmy rovněž úspěšně bojovat i mimo univerzitní půdu. Rozdělovala je však občas nezvládnutá emocionalita a neústupnost, i názor na postavení vědy ve společenském a politickém životě. Díky dosud nepublikovaným dokumentům můžeme sledovat nejen osobní a profesní růst obou aktérů, ale i vývoj oborů, jejichž studiu se celý život věnovali.

Kniha zpřístupňuje vzájemnou korespondenci mezi historičkou Miladou Paulovou (1891–1970) a kancléřem prezidenta republiky Přemyslem Šámalem (1867–1941) jako historicky významný a zajímavý pramen, který zaznamenává nejen osobní život první československé profesorky, ale i vývoj československé historické vědy a kultury v jejich provázanosti s politickou scénou první republiky. Korespondence je svědectvím o komplikovaném životě vědkyně, která jako první žena, Češka, dosáhla nejvyššího univerzitního gradu (1935 mimořádná profesorka, 1939 řádná profesorka dějin slovanských národů a byzantologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy) a stala se členkou celé řady prestižních domácích i zahraničních vědeckých organizací. Edice je též důležitým pramenem pro bouřlivé dějiny Jugoslávie v meziválečném období, v nichž Paulová v několika případech sehrála aktivní roli. První díl edice obsahuje vzájemnou korespondenci obou aktérů z let 1921–1935, tedy od první studijní cesty M. Paulové do Jugoslávie až po získání titulu mimořádné profesorky všeobecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Druhý díl edice vzájemné korespondence mezi historičkou Miladou Paulovou a kancléřem prezidenta republiky Přemyslem Šámalem zachycuje období let 1936–1939. Tento celek byl editory doplněn o pět dokumentů přibližujících osudy P. Šámala a členů jeho rodiny v době druhé světové války v letech 1940 až 1945. Obdobně jako v případě prvního dílu edice (1921–1935) představují zpřístupněné dokumenty historicky významný pramen, v němž se zřetelně odráží především osobní život obou aktérů, i když opomenuta ani tentokrát není problematika vývoje československé historické vědy a kultury v daném období. Zajímavé jsou rovněž postřehy a názory M. Paulové a P. Šámalu na události domácího a zahraničního politického života. V tomto kontextu je třeba upozornit zejména na písemnosti věnující se pobytu jugoslávského exilového politika Svetozara Pribićeviće v Československu v roce 1936, úmrtí prezidenta T. G. Masaryka o rok později, či vyhrocující se vnitropolitické i zahraničněpolitické situaci, v níž se mladá republika ocitla v roce 1938.