Lawrence Durrell Knihy

Velkolepá freska života v předválečné Alexandrii. Ústředním tématem je konvencemi nespoutaná láska. Tetralogii začal Durrell psát za svého pobytu v Alexandrii za 2. světové války. Alexandrijský kvartet je sebereflexivním dílem, které v sobě obsahuje ucelenou estetiku románu. Ten nepostupuje lineárně chronologicky, ale cyklicky. Obraz Alexandrie a jejích obyvatel autor láme a tříští do různých odrazových ploch „heraldického světa“. Termínem heraldický svět myslí Durrell obrazové vidění. – Justina: 1. román, jeho název je podle románu markýze de Sade Justine. Justina nemá daleko k bohyni. – Balthazar: 2. román, prorok. – Mountolive: 3. román nazvaný podle hlavní postavy. – Clea: 4. román posouvá příběh v čase. Celková kompozice tetralogie je navíc komplikována tím, že zatímco první, druhý a čtvrtý díl vypráví spisovatel Darley, který je účastníkem děje, třetí díl je vyprávěn ve třetí osobě a nejvíc se blíží objektivnímu vyprávění.

„Je to rozšířená moralita, ale stylisticky nekomplikovaná, psaná na způsob detektivky.“ Takto charakterizoval autor román v dopise svému americkému příteli Henry Millerovi. Příběh, jehož děj se odehrává na poválečné prázdninové cestě skupiny britských turistů, plavících se parníkem po východním Středomoří, spojuje tajuplnou krásu starořeckého mýtu o Minotaurovi s reálnou skutečností několika turistů, uvězněných nedobrovolně v jedné z podzemních chodeb krétského labyrintu. Autor zde na pozadí středomořské přírody a historických památek a také na pozadí filosofických a etických úvah z poválečné Evropy načrtává zdařilé psychologické portréty jednotlivých postav.

Gnostický román odehrávající se v kraji Provence, je příběhem hledání ztraceného zlatého pokladu rytířského řádu templářů, které se stává obecnějším hledáním smyslu života, smrti a moudrosti. Kniha je zároveň zasvěceným úvodem do gnosticismu, filozofie, která vychází z toho, že pánem tohoto světa je zlo, ale přesto nerezignuje na hledání univerzálního ducha světla, byť by měl být za hranicí tohoto života. Gnostická představa hmoty jako zlého démona, souvisejícího s touhou vlastnit a ovládat je v dnešní době obzvlášť inspirativní. Lawrence Durrell je pokládán za předchůdce magického realismu. Byl posedlý tématem šílenství, lásky a především smrtí, mystériem smrti.

Cestopisnou knížkou Setkání s mořskou Venuší vzdal spisovatel hold kouzlu řeckého ostrova Rhodos, kde v poválečném období dva roky žil. Ostrov boha slunce před čtenářem vystupuje z mozaiky postřehů, příběhů, kapitol ze slavné historie i lyrických pasáží vykreslujících atmosféru rhodských měst a krajiny.

Černou knihu napsal L. Durrell ve svých čtyřiadvaceti letech. Poprvé vyšla v Paříži roku 1938. V USA bylo dílo zakázáno do roku 1960, v Británii dokonce do roku 1973. Ve své době Durrell odmítl vydání v prestižním nakladatelství Faber and Faber, protože nesouhlasil s vypuštěním sexuálních scén. Při příležitosti stého výročí autorova narození vydal týž nakladatel knihu v „plné“ verzi… Román zachycuje skupinku mladých lidí v Londýně na sklonku 30. let. Poflakují se v zaplivaném hotelu, nemají moc peněz, zato si užívají sexu a alkoholu. Opovrhují dobovou morálkou a ostrovní mentalitou vůbec. Místy jde o textové koláže, metaforické zachycení snů a představ. Černá kniha je Durrellův protest, zdvižený prostředníček: proti Anglii, proti zatuchlé morálce.