Václav Lucemburský
Václav Lucemburský, někdy zvaný Český (25. února 1337, Praha – 8. prosince 1383, Brusel) byl vévoda lucemburský (od 1353), brabantský a limburský (od 1355), spisovatel, syn českého krále Jana Lucemburského a Beatrix Bourbonské a nejmladší (nevlastní – pouze po otci) bratr Karla IV. . Narodil se v Praze a dostal jméno obvyklé v přemyslovské dynastii. Otec chtěl Václava oženit s dcerou římského císaře Ludvíka IV. Bavora, ale z plánovaného sňatku sešlo z důvodu vzájemného rozkolu obou panovníků. Druhé zásnuby sjednala Václavova matka Beatrix s brabantským vévodou Janem III. Zásnuby s poněkud starší Johanou Brabantskou (1322–1406), dědičkou Brabantska a Limburska, proběhly ve Václavových deseti letech. Snoubence bylo pětadvacet. Svatba se konala roku 1352.
Johanna už jednou vdaná byla: od roku 1334 za Viléma IV. Holandského (1307–1345), manželství zůstalo bezdětné. Vilém padl v bitvě bez dědice. Ačkoliv se Václav stal otcem několika levobočků, s Johannou děti neměli, byť jejich manželství zřejmě bylo harmonické.
Proslul jako dlouholetý mecenáš kronikáře a básníka Jeana Froissarta a také sám jako básník. Skládal francouzsky, zvláště milostnou trubadúrskou poezii – je autorem 79 básní. Český překlad jeho lyrických básní od Gustava Francla nese název Netoužím po ráji.
Zemřel údajně na lepru. Pochován byl v cisterciáckém klášteře v Orvalu (Belgie), kde je dodnes zachován jeho náhrobek. Posledním přáním lucemburského vévody bylo, aby jeho srdce poslali Johanně. Václavovým dědicem se stal v Lucembursku Václav IV. a v Brabantsku a Limbursku burgundský vévoda Filip Smělý.