Sborník úvah z Ekologických dnů Olomouc v letech 2005 a 2006. Václav Bělohradský, Václav Cílek, Ivan Odilo Štampach, Stanislav Komárek, Jan Zrzavý, Miloš Šejn, Anton Markoš, Jan Keller, Jiří Fiala a řada dalších autorů.
Tomáš Škrdlant Pořadí knih




- 2007
- 2005
Těžiště knihy představuje trojice esejů, z nichž každý se věnuje jednomu ze živlů. Oheň se střetává s vodou, je oživován vzduchem, který ho rozdmýchává, a opírá se o zemi, která ho živí. Oheň přetváří a proměňuje; ohňové tvary stoupají, zatímco vzdušné se vznášejí, vodní se snášejí, zemské padají. Ohnivé podoby se rozptylují a zemské rozpadají, zatímco vzdušné podoby se rozplývají a vodní odplývají. Zkusme otevřít svou představivost řeči živlů, nabízí nám jazyk, jehož pojmy, pocity a obrazy už v sobě máme - a jenom proto někdy něčemu a někdy někomu (dokonce i sobě) můžeme porozumět. Živly působí na naše smysly a uvádějí je do pohybu. Zrak je schopnost vnímání světla - a oheň světlo vydává, vzduch propouští, voda odráží a láme, země pohlcuje. Rovněž sluchu se každý z živlů ohlašuje jinak: oheň praská a hučí, vzduch vane, sviští a hvízdá, voda zurčí, šumí a šplouchá, země duní a hřmí. Jako jednoduché podoby tělesnosti - sómatičnosti, jsou však živly především hmatné - a v tomto smyslu - jak opět napovídá genius češtiny - skutečně hmotné. Přepracované a doplněné vydání knížky Zdeňka Neubauera, českého přírodovědce a filosofa připravil její spoluautor Tomáš Škrdlant.
- 1996
Demokracie přírody. Ekologická hra systémových podobností
- 168 stránek
- 6 hodin čtení
Celý titul Demokracie přírody naznačuje svým zdánlivě paradoxním spojením přírodního světa a organizované lidské společnosti, že půjde o porovnávání a hledání podobností, souvislostí a vztahů mezi různými rovinami skutečnosti (včetně roviny jazykové, jak ukazuje už tento úvod). Knížka je volnou asociační hrou na téma systémové podobnosti. Původně bylo v předešlé větě použito jako třetí slovo v pořadí jenom. Pak jsem si uvědomil, že v 15. kapitole dokládám mnohovrstevnost „systémového” přístupu právě větou nic není jenom, a slovo jsem vypustil, přestože bylo myšleno (jenom) jako náznak omluvy za nedokonalou, spíše esejistickou (esej = pokus) podobu textu. (Úryvek z autorovy předmluvy ke knize).