Juan Rodolfo Wilcock Životopis
17. duben 1919 – 16. březen 1978
Juan Rodolfo Wilcock byl argentinsko-italský autor, který proslul svým humorným a modernistickým stylem. Po počátečních básnických sbírkách v Argentině se usadil v Itálii, kde se po politickém exilu začal věnovat psaní prózy. Jeho nejvýznamnější díla, inspirovaná mimo jiné Borgesem, se objevila v 70. letech. Wilcockův jazyk vyniká hravostí a ironií, což z něj činí jedinečného vypravěče.
Juan Rodolfo Wilcock, syn anglického otce a argentinské matky, se narodil roku 1919 v Buenos Aires. Jako stavební inženýr začal pracovat v Mendoze na projektu železnice přes Andy, ale pak práci opustil, aby se mohl zcela věnovat poezii. Za první sbírku básní dostal roku 1940 Cenu Martína Fierra, o rok později se spřátelil se Silvinou Ocampo, Jorgem Luisem Borgesem a Adolfem Bioyem Casaresem. Přispíval do mnoha časopisů, psal literární kritiky a překládal z angličtiny, francouzštiny, italštiny a němčiny. Podobně jako jeho francouzský přítel Raymond Queneau publikoval překlady neexistujících autorů, které si vymýšlel podle nakladatelské poptávky. Za diktatury Pedra Eugenia Aramburua byl jako mnozí další představitelé argentinské kultury pronásledován a v padesátých letech, když už měl na svém kontě řadu pozoruhodných knih, se uchýlil do Itálie. Patří k nemnoha autorům, kterým se podařilo psát vynikající literaturu v novém, adoptovaném jazyce. Nejprve přepracoval do italštiny některá dříve napsaná díla, posléze tvořil rovnou italsky. Jeho osamocené, provokativní dílo zahrnuje povídky, romány, verše a eseje. Roku 1978 zemřel v Lubrianu.