Monografie sleduje interpretaci dějin spásy v díle Ambrosiastera, anonymního autora konce 4. století. Ambrosiaster člení svůj výklad do několika etap od stvoření světa po Kristův příchod a eschatologické naplnění a věnuje přitom pozornost především otázkám, které mají dopad na každodenní křesťanský život. Jeho pojetí je představeno ve srovnání s dalšími autory západní teologie konce 4. století, kteří byli jeho současníky, partnery v polemickém dialogu či rozvíjeli podobné motivy.
Podtitul: Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního. Z tohoto důvodu také nebyla konference tematicky vymezena, organizátoři pouze předběžně navrhli tři tematické oblasti: Antické filosofické a literární motivy u starokřesťanských autorů, Teologie a spiritualita starokřesťanských autorů, Starokřesťanská liturgie a ikonografie. Z dvaceti šesti přednesených příspěvků jich bylo k vydání dopracováno dvanáct, a tak jakkoli sborník nezachycuje celek konference, je cennou ukázkou současné práce českých, moravských i slovenských patrologů zejména mladší generace. Čtenář v něm najde zajímavý mezioborový pohled na rané křesťanství v jeho velké šíři chronologické i tematické.
Sborník z konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty přibližuje zajímavost a mnohovrstevnatost pojmů fysis a natura, které patří ke klíčovým termínům západní myšlenkové tradice, ať v jejím filosofickém, teologickém nebo obecném společensko-kulturním rozvinutí. Šestnáct příspěvků shromážděných v tomto sborníku postupně odkrývá pojetí „přírody/přirozenosti“ v dějinách evropské filosofie i fungování této kategorie v současném filosofickém diskursu. Pestrá paleta přístupů a témat je rozčleněna z dějinného hlediska do pěti oddílů: fysis/natura v antickém myšlení, u autorů řecké a latinské patristiky, v byzantském a latinském středověku, v období renesančního humanismu a v současné filosofické diskusi. Kniha je určena zejména čtenářům se zájmem o filosofii, teologii, filologii a kulturní dějiny.
Příspěvky v tomto sborníku vznikly jako referáty na setkání mladých patrologů v říjnu 2006 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Matyáš Havrda zkoumá Klementa z Alexandrie (cca 150–215) a jeho pojetí víry v souvislosti s kritériem pravdy, přičemž srovnává Klementův koncept víry jako anticipace s epikurejským významem. Václav Němec se zaměřuje na metafyzické rozvrhy Maria Victorina (cca 285–365) a analyzuje jeho filosofické prameny ve srovnání s metafyzickými systémy 3.–4. století. Ladislav Chvátal identifikuje možné textové prameny Maxima Vyznavače (cca 580–662) v kontextu aristotelské a novoplatónské tradice. Jana Plátová zkoumá fragment ztraceného díla Hypotyposes Klementa a upozorňuje na jeho podobnost s fragmentem neznámého evangelia, Papyrus Egerton 2. Vít Hušek se věnuje teologickému problému milosti a odpuštění hříchů u Ambrosiastra (4. stol.), který rozvíjí motiv naděje na obrácení i po smrti. Publikace je určena odborníkům a studentům filosofie, filologie, teologie a kulturní historie, ale zaujme i širší čtenářské publikum se zájmem o antické křesťanské myšlení a české patristické bádání.
Cílem studie je systematicky představit Ricoeurovo pojetí symbolu a ukázat význam symbolu pro filosofii, který autor vyjadřuje větou „symbol dává myslet“. Ricoeur nepřipouští možnost „filosofie bez předpokladů“ a východisko své filosofie nachází v symbolu, který dále má schopnost prostředkovat sebeporozumění subjektu.