
Antonin Artaud
4. září 1896 – 4. březen 1948
Antonin Artaud byl francouzský dramatik, básník a divadelní režisér, jehož vliv na moderní divadlo je nezměrný. Zpočátku spojený s literárními a uměleckými kruhy surrealistů, později se od nich distancoval, aby mohl svobodněji realizovat své radikální divadelní vize. Artaud kritizoval konvenční západní divadlo, které považoval za příliš uhlazené a závislé na literárním textu. Prosazoval divadlo jako syrový, fyzický zážitek, který by diváka zcela pohltil a ovlivnil, a experimentoval s neotřelými formami osvětlení, zvuku a scénografie, aby dosáhl účinku "víru", v němž by divák ztratil moc a byl zcela vtáhnut do děje.
Francouzský básník a divadelník; významný představitel francouzské meziválečné avantgardy, volně řazený do okruhu tzv. "prokletých básníků". Jeho raná básnická tvorba byla silně ovlivněna surrealismem. Po roztržce se surrealistickou skupinou se zaměřil na divadelní tvorbu. Nejprve spolupracoval s představiteli francouzské divadelní avantgardy: v roce 1927 založil společně s R. Vitracem a R. Aronem Divadlo Alfréda Jarryho, kde uváděl například Strindbergovy a Claudelovy hry. Později založil vlastní divadelní scénu, kterou nazval Divadlo krutosti. Svoji představu, jak má vypadat moderní divadlo, popsal jednak teoreticky ve spisu Manifest divadla krutosti (Manifeste du théâtre de la cruauté, 1932), jednat ji předvedl v představení divadelní adaptace Stendhalovy povídky Cenciové (Les Cenci, 1935). V polovině 30. let odjel do Mexika, kde se účastnil náboženských rituálů mexických Indiánů. Po návratu do Francie u něj naplno propukla duševní nemoc, v letech 1937-46 byl opakovaně internován do psychiatrické léčebny.