Ewald Osers Pořadí knih (chronologicky)

Jedna z nejslavnějších surrealistických básnických sbírek, jejíž nové vydání připravilo nakladatelství k 100. výročí autorova narození. Nezval se zde pokusil zachytit pocity, které v něm vyvolává Praha, chce ji vidět "jako její syn a jako cizinec" a zároveň "jako dceru dnešního odpoledne a velmi vzdálených století". Defilují zde důvěrně známá místa jako jsou Hradčany, Židovský hřbitov, Trojský most, Václavské náměstí, Národní muzeum, Staroměstské i Malostranské náměstí, Kampa, Stromovka, jsou zde verše věnované V + W, J. Ježkovi, J. Štyrskému či J. Mukařovskému. Působivost knihy, vydávané jako reprint původního vydání, umocňují charakteristická typografická úprava a koláže Karla Teigeho, které jí vtiskují svébytnou jedinečnost. Není bez zajímavosti, že od r. 1936, kdy se sbírka objevila poprvé, jde teprve o druhé samostatné vydání.

Allowed to enter England in 1938, Ewald Osers was not to see his home town, Prague, for another twenty-seven years. In the intervening years Ewald Osers would become one of the best known translators of European literature in the twentieth century. This memoir presents an account of the many works he has translated.

Svazek obsahuje verše současného amerického básníka, scénáristy a dramatika, které kromě intimních reflexí přinášejí i jeho postřehy z cest. Vůbec se zdá, že autorovo putování po nejrůznějších kontinentech se stává jedním z "hnacích motorů" jeho poetiky, která se svým pojetím hlásí spíše ke všednímu, až civilnímu tónu. Tato koncepce pak dává Raganovi možnost, aby se konkrétně vyjádřil k nejrůznějším historickým či společenským problémům určité země, kterou právě navštívil. V tomto básnickém souboru se do centra autorova zájmu dostaly dva sousední státy uprostřed Evropy - Čechy a Slovensko. Zatímco u druhého z nich se Ragan pokouší navázat především na tradici lidových balad, první z nich ho doslova "uhranul" nepřeberným množstvím kulturních památek, mýty i pověstmi, bohatou architekturou i dějinnými rozpory. Snad i proto Ragan tvrdí, že píše poezii, aby "pohnul myslí králů a popíchl svědomí společnosti".

Paměti britského překladatele českého původu Ewalda Oserse, který odborné a čtenářské veřejnosti v anglofonních zemích představil např. Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Vítězslava Nezvala, Egona Hostovského, Ivana Klímu nebo Karla Čapka. Přeložil 150 knih, z toho téměř čtyřicet sbírek poezie. Kniha je rozdělena do čtyř částí, zahrnujících dobu dětství a raného mládí v předválečné Praze, pobyt v Anglii během války, poválečný vývoj a barvitý popis Osersových profesionálních aktivit – zejména jeho práce ve válečném zpravodajství BBC. Půvab Pamětí spočívá v tom, že v nich Ewald Osers nehovoří detailně o překladatelských problémech, ale přesto výmluvně vypovídá o tom, co to je být vynikajícím překladatelem. Svazek uzavírá doslov Martina Hilského a úplná bibliografie publikovaných knižních překladů Ewalda Oserse.

První část volného cyklu židovské trilogie je příběhem z konce 2. světové války, vypovídající o životě a smrti, o touze po přežití, v níž je člověk ve své velikosti - a ovšem i slabosti - schopen téměř všeho...

Zelené oči má Kůstka, patnáctiletá židovka, která jako jediná z rodiny ušla smrti v Auschwitz -Birkenau. Příběh se odehrává v polním nevěstici, kde Kůstka, která zapřela, že je židovkou a také svůj věk, prožívá část války.

Bilingvní, česko-anglické vydání básně Vítězslava Nezvala.

33 básní v slovenčine a 18 básni v nemeckom alebo anglickom preklade spájajú témy židovský osud a holokaust. Ako v predslove píše popredná česká poetka Jana Štroblová, „Richter je básník, spontánně reagující i na sebenepatrnější podněty zvenčí. Schopností bezprostředních reakcí asnahou dodat obecnější platnosti i zážitkům nejsubjektivnějším pripomene tu a tam našeho již nežijícího Miroslava Holuba. U obou je všudepřítomná hořká, až nemilosrdná ironie a kritičnost k jakýmkoli iluzím, ať už osobním či společenským. Holub však měl aspoň jednu víru, a to víru ve všemocnost vědy. Takovou víru Richter nehlásá. Ke všeobsáhlé skepsi ho opravňuje i paměť krve, zadřená tříska židovské zkušenosti (...), jaká snad co do síly tragického prožitku nemá v současné poezii obdobu.“

Román Ivana Klímy Láska & smetí vypráví příběh lásky i nevěry hlavního hrdiny, který je na čas nucen pracovat jako metař. Bizarní figurky metařů a jejich někdy tragických, jindy humorných příběhů tvoří pozadí autorových úvah týkajících se jednoho z podstatných problémů moderní doby: svět zamořuje odpad hmotný i duchovní. Rozkladný dech tohoto smetí pak zamořuje i lidské vztahy... Ze všech Klímových her a próz, které byly přeloženy do třiceti jazyků, dosáhla právě Láska & smetí ve světě největšího uznání.

Although Seifert lived through the many historic turns of his homeland, his was not a political poetry, except in its constant expression of love for his homeland, its beauties and its values. He was the great poet of Prague, of love, of the senses. His work was unpretentious, lyrical yet irreverent, earthy, charming. Seifert was known for the simplicity of his verse, yet his poems are full of surprises, never what at first they seem.

Describes how Tibet has changed under Chinese rule, looks at the life of the exiled Dalai Lama, and discusses ways to preserve Tibet's cultural heritage

Hlavní hrdina je starý mládenec František Louka, který se pro peníze ožení s Ruskou. Situace se zamotá v okamžiku, kdy mu nechá svého malého syna Kolju na starosti. Chlapec neumí česky a z počátku si ti dva vůbec nerozumí. Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... Nakonec se spolu spřátelí.

V románu Staří mistři (1985) přivádí slavný rakouský spisovatel Thomas Bernhard (1931–1989) takřka k dokonalosti svou literární metodu zobrazení světa. Základní téma celého svého díla – je to komedie? je to tragédie? – rozehrává se sarkasmem a sžíravou kritikou všeho a všech. Na jedné straně umění nadsázky, komika a humor, na straně druhé vášnivé zaujetí proti státu – zejména rakouskému –, společnosti a kultuře. A tak jedni v něm vidí neúprosného morálního kritika, druzí mistra literární komiky a humoru. Ať tak či tak, oba tyto póly Bernhard přetavuje ve výsostnou literaturu, jejíž četba je mimořádným zážitkem.

Works selected from twenty-five poets from the Balkan regions, based on volumes published during the past twenty years. ""Many of the poems evoke peasant art from Yugoslovia, of which much of Macedonia was a part for much of this century. Brilliant and ornate, with vivid dreamlike images, the work of Slavko Janevski is painterly in the extreme...Mateja Matevski's hard-edged poems offer a glory of crammed imagery...Osers' selections make us hunger for more"" - Booklist. ""A valuable contribution to our appreciation of Macedonian poetry as one of the most vibrant in world literatures"" - Slavic Review.

This detailed biography of a key figure in nineteenth-century philosophy examines both the life and work of Arthur Schopenhauer. Rudiger Safranski situates Schopenhauer within the context of his philosophical predecessors and contemporaries, such as Kant, Fichte, Schelling, and Hegel, while exploring the sources of his profound alienation from their "secularized religion of reason." The narrative delves into Schopenhauer's personal life, depicting struggles against a domineering father and the challenges of reconciling with his mother's literary success, as well as the loneliness he faced when his major work, The World as Will and Representation, was initially overlooked. Safranski also highlights the vibrant culture of Goethe's Weimar and Hegel's Berlin, enriching the portrayal of the era's intellectual landscape. Schopenhauer's philosophy, characterized by "weeping and gnashing of teeth," found few followers during the Romantic idealism of his time. However, after the disillusionments of 1848, his ideas gained traction among philosophers and writers, influencing figures from Nietzsche to Samuel Beckett. This biography, the first of Schopenhauer in English this century, vividly brings to life an intriguing philosopher and the intellectual battles of his time, whose impact continues to resonate today.

Toto dílo se pohybuje mezi novinovým žánrem a uměleckou fikcí; souvislost s oblastí publicisticky potvrzuje reportážní dokumentárností, uvolněnou kompozicí, fejetonním přiřazováním jednotlivých motivů - do sféry fikce proniká zejména obsažným, mnohoznačným, hyperbolizujícím obrazem mloků. Srůst těchto dvou poloh umožnil Čapkovi dosáhnout velké šíře záběru, celistvosti a obecné platnosti jakoby všeobsáhlého pohledu na buržoazní svět. V tomto obrazu nejdříve převažuje tón humoristický, postupně však přibývá prvků ostře satirických: jimi Čapek stále hlouběji odhaluje a zesměšňuje problematické společenské vztahy. K vydání připravil, ediční poznámku napsal a vysvětlivky zpracoval Rudolf Skřeček. Doslov napsal Zdeněk Pešat. Vydání 20., v ČS vydání 6.

Do prvního svazku svých spisů jsem zařadil prózy, které by se daly zjednodušeně nazvat milostné. Porušil jsem úmyslně časovou posloupnost jejich vzniku. Zařadil jsem do první části prózy shrnuté do knihy Moje první lásky, napsané na sklonku sedmdesátých a v začátku osmdesátých let, snažil jsem se v nich totiž vylíčit pocity spíše pubertálního toužení než skutečné milostné zážitky. Teprve po nich následují povídky o zralejších vztazích, ačkoliv většina z nich vznikala v letech šedesátých. Zařadil jsem také krátkou prózu ze své první povídkové knihy Bezvadný den, která vznikala ještě v padesátých letech. Kratičká Láska je jistě dosti naivní, ale ve své době měla smysl i tím, že se naprosto vyhnula všem dobovým literárním rituálům a manýrám. Byla o lásce - o ničem víc. Zbylé povídky pak jsou ze dvou sbírek: Milenci na jednu noc a Milenci na jeden den…(z poznámky autora).

The memoir of a writer sentenced to hard labor in Stalinist Czechoslovakia, this is a soaring story of hope and survival. Written during the first year of his sentence for offences against the Stalinist regime, it is a shocking but surprisingly humorous account of life under a harsh regime.