Milada Sekyrková Knihy

Kronika gymnázia Minerva zachycuje první takřka půlstoletí (1890–1936) existence střední školy, jejíž založení představovalo průlom do systému vzdělávání. Jako první dívčí gymnázium ve střední Evropě mělo za cíl připravovat dívky ke studiu na univerzitách, které však v době vzniku školy ještě nebylo nejen v rámci habsburské monarchie možné. Kronika tak mapuje i cestu, kterou zakladatelka Eliška Krásnohorská, pedagogové školy i žačky zvolili, aby pomohli prosadit vstup dívek na univerzity a následně jejich rovnocenné uplatnění v kvalifikovaných oborech. Vzhledem k povinnosti zaznamenávat každodenní rutinu podchycuje kronika i diskontinuitu (ale v lecčems i kontinuitu) středoškolské výuky za panování Františka Josefa I., během 1. světové války i po roce 1918, v nově vzniklém Československu.

Monografie se zabývá správou pražské univerzity (po 1882 univerzit) a typickými univerzitními úředními písemnostmi. Věnuje se období od poloviny 18. století do vydání vysokoškolského zákona 18. května 1950. Autorka přibližuje čtenářům vývoj nakládání s úředními písemnostmi v procesu od jejich vzniku až po uložení v archivu a srovnává nastavené normy s realitou. Velká pozornost je v textu věnována univerzitním matrikám a kvalifikačním dokladům, např. diplomům. Jsou součástí popisované typologie písemností a sledování jejich proměn. Na základě vydávaných písemností je zkoumán chod univerzitní kanceláře a úkoly, které plnila ve zkoumaném období.

Češi měli císaři Františku Josefu I. velmi za zlé, že nikdy nepřijal českou korunu. Posledním korunovaným českým králem tak zůstal nemocný, takřka nesvéprávný Ferdinand V. Co znamenala jeho pražská korunovace v září 1836? Jak probíhala korunovační cesta a vlastní obřady, okázalé slavnosti i lidové veselice spojené s pobytem vídeňského dvora v českých zemích? Na tyto i další otázky odpovídá ve své knize historička Milada Sekyrková, která zároveň podává plastický obraz tehdejší Prahy stižené epidemií cholery, uvádí řadu zajímavých podrobností, ale dotýká se také následujících osudů „dobrotivého“ císaře Ferdinanda, jenž po své abdikaci strávil zbytek života v Praze, uznáván a milován Čechy jako poslední korunovaný český král.