Tomaž Šalamun
4. červenec 1941 – 27. prosinec 2014
Tomaž Šalamun byl slovinský básník, jehož dílo se vyznačuje neotřelým jazykem a surrealistickými obrazy. Jeho poezie často zkoumá témata identity, paměti a lidské existence s hravou a provokativní vizí. Šalamunovy básně nabízejí jedinečný pohled na svět, plný překvapivých metafor a hlubokých úvah o životě. Jeho vliv na moderní slovinskou literaturu je značný a jeho dílo je ceněno pro svou originalitu a sílu.
Tomaž Šalamun (*4. červenec 1941, Záhřeb) je slovinský básník a překladatel.
Tomaž Šalamun se narodil v Záhřebu v Chorvatsku, ale brzy se s rodiči přestěhoval do Lublaně. Jeho otec byl znamenitým pediatrem. V Lublani žil osm let. Druhý stupeň školy navštěvoval již v Mostaruju. Poté se opět vrátili do Slovinska, ale již ne do Lublaně, ale do Kopru, kde navštěvoval gymnázium, na kterém v roce 1960 odmaturoval. Členové a příbuzní jeho rodiny byli vysloveně intelektuálně-umělecky nadaní, tak ho poslali studovat do Lublaně. Během studia spolupracoval se skupinou OHO, ve které také působil jeho bratr, malíř Andraž Šalamun. Později se začal věnovat poezii a stal se nazávislým umělcem. Roku 1963 začal publikovat v revue Perspektivi, které bylo úzce spojené s působením OHO-jevcev. Po nějakou dobu zde působil jako odpovědný redaktor. Později byla činnost tohoto listu z politických důvodů ukončena a Šalamun byl tehdejší vládou na několik dní zavřen do vězení. Diplomoval z dějin umění. Roku 1969 byl zaměstnán v Moderní galerii v Lublani a roku 1971 pak jako asistent pro dějiny umění na Akademii za likovno umetnost v Lublani.
V sedmdesátých letech začal cestovat. Během doby, kdy cestoval, vznikla většina jeho básnických sbírek. V roce 1970 odcestoval na tříměcíční postgraduální studium do Pizi. Nejvíce cestoval po Severní Americe, kde i nějaký čas žil. Američané ho přijali jako svého amerického básníka a uvádějí ho společně se svými nejlepšími básníky. V posledních letech tam také v letních semestrech přednášel, jako hostující profesor.
Mezi slovinské klasiky se zapsal roku 1993 svými vybranými básněmi z proslulé sbírky Kondor. Roku 2005 byl zvolen za člena SAZU (Slovinská Akademie Věd a Umění). Dnes žije jako nezávislý spisovatel v Lublani a ještě stále hodně cestuje. Z manželství s básnířkou Marušo Krese má dvě děti, dceru Anu a syna Davida.
Mezi jím překládané autory patří Simone de Beauvoirová, Art Buchwald, Jaime de Angulo, Agatha Christie, Frederick William Winterbotham, Walter De la Mare, René Goscinny a Charles Simic.
Pro Šalamuna je typické, že své sbírky píše v cizině, nikoli ve Slovinsku. Šalamuna můžeme označit za největšího básníka 20. století. Je velice uznávaný ve Spojených státech amerických. Tomaž Šalamun je básník s výjimečnou tvůrčí energií a jedna z ústředních básnický osobností. Za svůj život vydal 37 básnických sbírek a díky tomu je jistě nejproduktivnější slovinský básník. Už s první sbírkou – Poker, otevřel dveře do takového básnického světa, který jsme do teď nepoznali. Nikdy nepíše v první osobě. Básnické já se u Šalamuna ukrývá v jazyku a ve skrytém vypravěči, který hovoří v rychle se měnících asociacích, s ironickými a s výsměšnými slovy. Ustanovil důsledný typ moderní poezie. Po obsahové stránce se odpoutal od tradičního sociálního realismu, ale také od symbolizmu a existencialismu. Jeho verše jsou plné neočekávaných abstraktních spojeních, asociací a neobyčejných nápadů. Svá díla uveřejňoval především v Perspektivách.