Tomaž Šalamun byl slovinský básník, jehož dílo se vyznačuje neotřelým jazykem a surrealistickými obrazy. Jeho poezie často zkoumá témata identity, paměti a lidské existence s hravou a provokativní vizí. Šalamunovy básně nabízejí jedinečný pohled na svět, plný překvapivých metafor a hlubokých úvah o životě. Jeho vliv na moderní slovinskou literaturu je značný a jeho dílo je ceněno pro svou originalitu a sílu.
Kniha Stromořadí naděje obsahuje celkem 98 básní, vybraných z jednotlivých původních sbírek a uspořádaných podle časové posloupnosti, a je tedy nejobsažnéjším výborem z tohoto autora vůbec. Básně této knihy přeložil a spolu s autorem uspořádal František Benhart. Knihu doplňuje poměrně obsáhlá studie Milady K. Nedvědové.
T0MAŽ ŠALAMUN (narozen 1941 v Záhřebu) vystudoval dějiny uměni, ale celý svůj život zasvětil poezii. Hned svou prvotinou Poker (1966) způsobil ve slovinské poezii úplnou revoluci, rázem zúčtoval s tradičním pojetím básnictví jako výchovy duše, popisu světa a rozvíjení myšlenek. Dokořán otevřel dveře alogičnosti a absurdnosti. Trvalo léta, než prorazil. Dnes je nejpřekládanějším slovinským básníkem, v cizině mu vyšlo dvacet šest knižních překladů a zastoupen je nejméně ve třiceti básnických antologiích. Bylo mu uděleno několik literárních cen. Hodně času prožil v cizině, hlavně v USA, a dá se říci, že jeho tvorba zasáhla nejen domácí literaturu slovinskou. AMBRA vydaná v Lublani 1995, je dvacátá šestá básnická sbírka Tomaže Šalamuna. Podle slovinské kritiky patří k jeho nejlepším sbírkám. Jejích čtyřicet devět básní představuje autora v té nejpravější podobě rušitele navyklého smyslu, je v nich nesmírně mnoho „materie světa", životních útržků a náznaků příběhů, rozhovorů i myšlenek, jenže vše v naprosté zpřeházenosti a nesouvislosti, slova se vzpřičují svému smyslu a věty zásadně nechtějí znamenat nic. Forma, jak neznamenají nic, to je poezie, říká Šalamun. Básnické napětí vychází právě z alogičnosti, říká rovněž. A četba jeho veršů je skutečně neobyčejně vzrušující zážitek, zážitek, který umí utkvět v duši.
Výbor z díla sedmi současných slovinských básníků, narozených v rozpětí pětadvaceti let, zachycuje vývojový rytmus slovinského básnictví za více než tři desetiletí. Závěrečný esej zařazuje tvorbu vybraných sedmi básníků do širšího kontextu poválečné slovinské poezie.