Marcel Reich-Ranicki Knihy

Memoáry světově proslulého literárního kritika. Marcel Reich-Ranicki, hodně obdivovaný a hodně haněný, je tak známou a populární, tak vlivnou a nakonec i tak spornou osobností jako asi žádný jiný německý kritik před ním. Svým „Literárním kvartetem“ dokazoval od roku 1988, že zprostředkování náročné literatury v televizi může být nanejvýš zajímavé. Co se skrývá za neporovnatelným vzestupem Reicha-Ranického, za jeho neuvěřitelným úspěchem? Když se jako sotva devítiletý chlapec stěhuje ze svého rodného města Wloclawek do Berlína, loučí se s ním jeho učitelka těmito slovy: „Jedeš, můj synu, do země kultury.“ Avšak země kultury se mu již jako dítěti nejeví bez svých temných stránek. Jako červená nit se táhne tato rozporuplná zkušenost celým jeho dalším životem: štěstí, za něž vděčí německé literatuře, hudbě a německému divadlu, je nerozlučitelně spjato se strachem z německého barbarství. V roce 1938 je Reich-Ranicki deportován do Polska. Jako Žid zažívá ve varšavském ghettu ta nejstrašnější ponížení, která mohou lidé lidem připravit. Spolu se svou ženou Tosiou toto peklo přežije. V poválečném Polsku se stává komunistou a svědkem největší zrady ideje spravedlivé společnosti. V roce 1958 se vrací do Německa a téměř okamžitě je uznáván jako kritik.

Autor je jedním z nejvýznamnějších německých publicistů a literárních kritiků. V knize portrétů na individuality bohaté rodiny Mannů vykresluje víc než pět desetiletí jejich životů, tvůrčího i soukromého směřování a samozřejmě dobový kontext, který velmi výrazně na všechny Mannovy působil. Kniha obsahuje psychologické a tvůrčí profily Thomase a Heinricha Manna i Thomasových dětí Klause, Gola a Eriky a postihují jejich potřebu umělecky i lidsky se - ve stínu velkého otce a strýce - prosadit, což jistě bylo po všech stránkách velmi složité. Esejisticky psané medailony, úvahy nad kreativitou i psychologickými dispozicemi jednotlivých rodinných příslušníků, dramatické konflikty i rodinná přináležitost, jistě tolikrát probouzející odpor a negativismus, zachycují komplikované životy jejích jednotlivých členů. Reich-Ranicki zachycuje rodinnou ságu zhruba od počátku 1. světové války přes Výmarskou republiku, třetí říši do 70. let 20. století. Přitom však nejen tragická 30. a 40. negativně ovlivnila osudy Mannových, ale stejnou měrou to byla i revolta proti otcovské autoritě, otcovu úspěchu a de facto i jeho citovému minimalismu. Autor plasticky popisuje tvůrčí dráhu Thomase a Heinricha Manna i Thomasových dětí, fundované charakterizuje jejich dílo a s psychologickým vhledem postihuje jejich osobnosti.

Originally published in German as "Mein Leben," this work offers an intimate glimpse into the author's life experiences. It delves into personal reflections and significant events that shaped their identity, providing readers with a compelling narrative that intertwines personal history with broader themes of culture and society. The book's bilingual publication highlights its cross-cultural relevance and appeal.

Die Buchreihe umfasst 12 Bände, die bedeutende deutsche Dichter und Schriftsteller wie Walther von der Vogelweide, Goethe, Schiller, Heine und Brecht vorstellen. Jeder Band widmet sich einem anderen Autor und bietet Einblicke in deren Werke und literarisches Schaffen.

Hrsg. Reich-Ranicki, Marcel. 558 S. Erw. N.-A.

"Wer damals beim preußischen Hof ein Drama einreichte, dessen Held, ein preußischer General, zusammenbricht, bei zwei Frauen um Gnade bettelt, nichts anderes als leben will und noch lauthals verkündet, er frage nicht, ob dies rühmlich sei - wer allen Ernstes glauben konnte, er werde damit sich der Gunst dieses Hofes erfreuen, dem war in Preußen nicht zu helfen. Kleist war ein Genie und ein Narr zugleich - und vielleicht hätte er das eine nicht ohne das andere sein können."Marcel Reich-Ranicki hat sein persönliches Lesebuch zu Kleist zusammengestellt und blickt auf das Werk dieses großen, zu Lebzeiten verkannten Schriftstellers mit tiefer Kenntnis seiner Texte und der Umstände, die sie hervorgebracht haben, aber auch mit dem ihm eigenen immer wachen Interesse für den Menschen und seine Nöte dahinter.

»Befragt nach dem größten lebenden Sprachkünstler in der deutschen Prosa, antworte ich ohne zu zögern: Günter Grass.« Marcel Reich-Ranicki, der ehemals bekannteste deutsche Literaturkritiker, über Günter Grass, den bekanntesten deutschen Erzähler, und über die Frage, wie weit die Kritik gehen darf und wie weit sie gehen muss. Der Weg der Freundschaft zwischen beiden war lang, von Bewunderung wie Zweifel geprägt: Im Frühjahr 1958 lernten sie sich in Warschau kennen, Marcel Reich-Ranicki war damals schon Kritiker deutscher Literatur, Günter Grass ein noch unbekannter Dichter. Reich-Ranicki schrieb damals über Grass: »Seine Prosa reißt manchmal hin und provoziert manchmal zum Widerspruch. Aber man kann ihr gegenüber nie gleichgültig sein.« Dieses Buch versammelt sämtliche Texte Marcel Reich-Ranickis über Günter Grass und vervollständigt damit eine 1992 erschienene Aufsatzsammlung. Es nimmt u. a. den Artikel »Der gute Grass und die böse Kritik« auf, der 1994 nach der Verleihung des Großen Literaturpreises der Bayerischen Akademie der Schönen Künste an Grass erschien, die viel diskutierte Kritik Reich-Ranickis über „Ein weites Feld“ von 1995 und ein Gespräch Reich-Ranickis mit dem Spiegel von 1999, in dem er sich über sein Verhältnis zu Grass äußerte.