Marcel Reich-Ranicki Knihy

Memoáry světově proslulého literárního kritika. Marcel Reich-Ranicki, hodně obdivovaný a hodně haněný, je tak známou a populární, tak vlivnou a nakonec i tak spornou osobností jako asi žádný jiný německý kritik před ním. Svým „Literárním kvartetem“ dokazoval od roku 1988, že zprostředkování náročné literatury v televizi může být nanejvýš zajímavé. Co se skrývá za neporovnatelným vzestupem Reicha-Ranického, za jeho neuvěřitelným úspěchem? Když se jako sotva devítiletý chlapec stěhuje ze svého rodného města Wloclawek do Berlína, loučí se s ním jeho učitelka těmito slovy: „Jedeš, můj synu, do země kultury.“ Avšak země kultury se mu již jako dítěti nejeví bez svých temných stránek. Jako červená nit se táhne tato rozporuplná zkušenost celým jeho dalším životem: štěstí, za něž vděčí německé literatuře, hudbě a německému divadlu, je nerozlučitelně spjato se strachem z německého barbarství. V roce 1938 je Reich-Ranicki deportován do Polska. Jako Žid zažívá ve varšavském ghettu ta nejstrašnější ponížení, která mohou lidé lidem připravit. Spolu se svou ženou Tosiou toto peklo přežije. V poválečném Polsku se stává komunistou a svědkem největší zrady ideje spravedlivé společnosti. V roce 1958 se vrací do Německa a téměř okamžitě je uznáván jako kritik.

Autor je jedním z nejvýznamnějších německých publicistů a literárních kritiků. V knize portrétů na individuality bohaté rodiny Mannů vykresluje víc než pět desetiletí jejich životů, tvůrčího i soukromého směřování a samozřejmě dobový kontext, který velmi výrazně na všechny Mannovy působil. Kniha obsahuje psychologické a tvůrčí profily Thomase a Heinricha Manna i Thomasových dětí Klause, Gola a Eriky a postihují jejich potřebu umělecky i lidsky se - ve stínu velkého otce a strýce - prosadit, což jistě bylo po všech stránkách velmi složité. Esejisticky psané medailony, úvahy nad kreativitou i psychologickými dispozicemi jednotlivých rodinných příslušníků, dramatické konflikty i rodinná přináležitost, jistě tolikrát probouzející odpor a negativismus, zachycují komplikované životy jejích jednotlivých členů. Reich-Ranicki zachycuje rodinnou ságu zhruba od počátku 1. světové války přes Výmarskou republiku, třetí říši do 70. let 20. století. Přitom však nejen tragická 30. a 40. negativně ovlivnila osudy Mannových, ale stejnou měrou to byla i revolta proti otcovské autoritě, otcovu úspěchu a de facto i jeho citovému minimalismu. Autor plasticky popisuje tvůrčí dráhu Thomase a Heinricha Manna i Thomasových dětí, fundované charakterizuje jejich dílo a s psychologickým vhledem postihuje jejich osobnosti.

Originally published in German as "Mein Leben," this work offers an intimate glimpse into the author's life experiences. It delves into personal reflections and significant events that shaped their identity, providing readers with a compelling narrative that intertwines personal history with broader themes of culture and society. The book's bilingual publication highlights its cross-cultural relevance and appeal.

Die Buchreihe umfasst 12 Bände, die bedeutende deutsche Dichter und Schriftsteller wie Walther von der Vogelweide, Goethe, Schiller, Heine und Brecht vorstellen. Jeder Band widmet sich einem anderen Autor und bietet Einblicke in deren Werke und literarisches Schaffen.

Anbruch der Gegenwart

Der Briefwechsel zwischen Peter Rühmkorf und Marcel Reich-Ranicki umfasst 287 Briefe und spiegelt ein lebhaftes literarisches Leben wider. Reich-Ranicki übernahm 1973 das Ressort Literatur in der Frankfurter Allgemeinen Zeitung und gründete ein Jahr später die Frankfurter Anthologie, die er bis zu seinem Tod betreute. Er setzte damit Maßstäbe im deutschsprachigen Feuilleton, und Rühmkorf war einer der bedeutenden Autoren, die für die FAZ schrieben. Der Austausch behandelt die Arbeit mit Büchern, Themen und Texten sowie die Literaturgeschichte und die politischen Veränderungen in der alten Bundesrepublik nach 1989. 1995 beendete Rühmkorf abrupt die Zusammenarbeit wegen Reich-Ranickis Kritik an Günter Grass' Roman „Ein weites Feld“. Fünf Jahre später versöhnten sie sich, wohl wissend, was sie voneinander hielten. Beide waren brillante Briefeschreiber, die sich über verschiedene Themen austauschten, sich beschwerten, lobten oder schimpften. In ihren Briefen zeigen sich persönliche Einblicke und die Dynamik ihrer Beziehung. Rühmkorf ermutigte Reich-Ranicki, für die Anthologie zu bezahlen, und äußerte sich besorgt über dessen lange Abwesenheit. Trotz ihrer Differenzen schätzten sie die schriftliche Auseinandersetzung und die literarische Zusammenarbeit, die sie prägte.

Libro usado en buenas condiciones, por su antiguedad podria contener señales normales de uso

Hrsg. Reich-Ranicki, Marcel. 558 S. Erw. N.-A.

"Wer damals beim preußischen Hof ein Drama einreichte, dessen Held, ein preußischer General, zusammenbricht, bei zwei Frauen um Gnade bettelt, nichts anderes als leben will und noch lauthals verkündet, er frage nicht, ob dies rühmlich sei - wer allen Ernstes glauben konnte, er werde damit sich der Gunst dieses Hofes erfreuen, dem war in Preußen nicht zu helfen. Kleist war ein Genie und ein Narr zugleich - und vielleicht hätte er das eine nicht ohne das andere sein können."Marcel Reich-Ranicki hat sein persönliches Lesebuch zu Kleist zusammengestellt und blickt auf das Werk dieses großen, zu Lebzeiten verkannten Schriftstellers mit tiefer Kenntnis seiner Texte und der Umstände, die sie hervorgebracht haben, aber auch mit dem ihm eigenen immer wachen Interesse für den Menschen und seine Nöte dahinter.