Marcel Reich-Ranicki Pořadí knih

Autor je jedním z nejvýznamnějších německých publicistů a literárních kritiků. V knize portrétů na individuality bohaté rodiny Mannů vykresluje víc než pět desetiletí jejich životů, tvůrčího i soukromého směřování a samozřejmě dobový kontext, který velmi výrazně na všechny Mannovy působil. Kniha obsahuje psychologické a tvůrčí profily Thomase a Heinricha Manna i Thomasových dětí Klause, Gola a Eriky a postihují jejich potřebu umělecky i lidsky se - ve stínu velkého otce a strýce - prosadit, což jistě bylo po všech stránkách velmi složité. Esejisticky psané medailony, úvahy nad kreativitou i psychologickými dispozicemi jednotlivých rodinných příslušníků, dramatické konflikty i rodinná přináležitost, jistě tolikrát probouzející odpor a negativismus, zachycují komplikované životy jejích jednotlivých členů. Reich-Ranicki zachycuje rodinnou ságu zhruba od počátku 1. světové války přes Výmarskou republiku, třetí říši do 70. let 20. století. Přitom však nejen tragická 30. a 40. negativně ovlivnila osudy Mannových, ale stejnou měrou to byla i revolta proti otcovské autoritě, otcovu úspěchu a de facto i jeho citovému minimalismu. Autor plasticky popisuje tvůrčí dráhu Thomase a Heinricha Manna i Thomasových dětí, fundované charakterizuje jejich dílo a s psychologickým vhledem postihuje jejich osobnosti.

Memoáry světově proslulého literárního kritika. Marcel Reich-Ranicki, hodně obdivovaný a hodně haněný, je tak známou a populární, tak vlivnou a nakonec i tak spornou osobností jako asi žádný jiný německý kritik před ním. Svým „Literárním kvartetem“ dokazoval od roku 1988, že zprostředkování náročné literatury v televizi může být nanejvýš zajímavé. Co se skrývá za neporovnatelným vzestupem Reicha-Ranického, za jeho neuvěřitelným úspěchem? Když se jako sotva devítiletý chlapec stěhuje ze svého rodného města Wloclawek do Berlína, loučí se s ním jeho učitelka těmito slovy: „Jedeš, můj synu, do země kultury.“ Avšak země kultury se mu již jako dítěti nejeví bez svých temných stránek. Jako červená nit se táhne tato rozporuplná zkušenost celým jeho dalším životem: štěstí, za něž vděčí německé literatuře, hudbě a německému divadlu, je nerozlučitelně spjato se strachem z německého barbarství. V roce 1938 je Reich-Ranicki deportován do Polska. Jako Žid zažívá ve varšavském ghettu ta nejstrašnější ponížení, která mohou lidé lidem připravit. Spolu se svou ženou Tosiou toto peklo přežije. V poválečném Polsku se stává komunistou a svědkem největší zrady ideje spravedlivé společnosti. V roce 1958 se vrací do Německa a téměř okamžitě je uznáván jako kritik.