Ema Řezáčová

Ema Řezáčová, žena spisovatele Václava Řezáče (vlastním jménem Voňavky), který si podle jejího rodného jména zvolil své nové příjmení.

Nedokončila studium na chemické průmyslovce (1918-20), během kterého publikovala v roce 1919 první povídku v časopise Zvěstování, a nastoupila místo redaktorky kalendářů v nakladatelství Karel Šolc (1920-23). V roce 1923 se provdala za Václava Řezáče (1901- 1956) a toto spojení ji utvrdilo v předsevzetí věnovat se literatuře. V následujících letech pracovala jako redaktorka v časopisech Český svět (1927–30), Eva (1930–35) a Ozvěny (1935–41). Po 2. světové válce redigovala v nakladatelství Práce edici Románové novinky (1945–49) a ve stejnojmenném deníku vedla nedělní ženskou hlídku (1947–48). Od 50. let se plně věnovala literatuře - zejména próze, je ale také autorkou několika dramat a podílela se na filmech Až se vrátíš (námět) a Po noci den (scénář podle vlastní povídky).

Její tvorba se plně rozvinula až po ovdovění (1956), psala do vysokého věku. Obzvláště se zajímala o osudy žen, měla smysl pro jemné odstíny chování i nálad, pro vycítění nevysloveného.