Erika F.-Lichte Knihy

V knize Estetika performativity (Ästhetik des Performativen, Suhrkamp, 2004) se německá teatroložka Erika Fischer-Lichte odklání od svých sémiotických studií a nahlíží divadelní představení optikou jejich performativních vlastností. Autorka vychází z vybraných divadelních inscenací, resp. jejich konkrétních představení, a také performancí, eventů, happeningů i akcí, které se rozšířily především po performativním obratu v šedesátých letech 20. století. Neomezuje se pouze na oblast divadla a performativitu i koncept představení aplikuje také na politické, sportovní a jiné události. Klíčovým aspektem jejích úvah je spolupřítomnost aktérů a diváků a jejich vzájemné působení, energie, jež mezi nimi proudí, záměna rolí, která může v určitých momentech nastat, což ústí ve vznik autopoietické zpětnovazební smyčky – pomyslného hybatele představení. Při zkoumání vzniku společenství účastníků představení vychází mimo jiné z konceptu rituálu, který je spolu s konceptem představení Maxe Herrmannova a pojetím performativu Johna L. Austina jednou z klíčových koncepcí, k nimž se obrací. Boří se zde dichotomické nahlížení světa pomocí binárních opozic (označující–označované, prezentace–reprezentace) a v odpovědi na otázku „Dají se představení pochopit?“ sleduje autorka spíše spolupřítomnost složek v procesu „opětovného zakouzlení světa“.

Erika Fischer-Lichte's introduction to the discipline of Theatre and Performance Studies is a strikingly authoritative and wide ranging guide to thestudy of theatrein all of its forms. Its three-part structure moves from the first steps in starting to think about performance, through to the diverse and interrelated concerns required of higher-level study:Part 1 ' Central Concepts for Theatre and Performance Research ' introduces the language and key ideas that are used to discuss and think about theatre: concepts of performance

Dramaturgies of Interweaving explores present-day dramaturgies that interweave performance cultures in the fields of theater, performance, dance, and other arts. Merging strategies of audience engagement originating in different cultures, dramaturgies of interweaving are creative methods of theater and art-making that seek to address audiences across cultures, making them uniquely suitable for shaping people’s experiences of our entangled world. Presenting in-depth case studies from across the globe, spanning Australia, China, Germany, India, Iran, Japan, Singapore, Taiwan, Vietnam, the US, and the UK, this book investigates how dramaturgies of interweaving are conceived, applied, and received today. Featuring critical analyses by scholars―as well as workshop reports and artworks by renowned artists―this book examines dramaturgies of interweaving from multiple locations and perspectives, thus revealing their distinct complexities and immense potential. Ideal for scholars, students, and practitioners of theater, performance, dramaturgy, and devising, Dramaturgies of Interweaving opens up an innovative perspective on today’s breathtaking plurality of dramaturgical practices of interweaving in theater, performance, dance, and other arts, such as curation and landscape design.

Erika Fischer-Lichte sa v diele Dejiny drámy zaoberá dejinami drámy od najstaršieho obdobia až po absurdné divadlo v 70. rokoch 20. storočia. Dejiny drámy patria k základným dielam modernej svetovej teatrológie a vyšli už v dvoch vydaniach v nemeckom origináli, v angličtine a maďarčine. Namiesto enumerácie jednotlivých osobností, udalostí a dát autorka volí syntetizujúci prístup prostredníctvom viacerých tematických okruhov významných pre určité historické a kultúrne obdobie. Erika Fischer-Lichte je profesorkou na Freie Universität Berlin a pôsobila ako predsedníčka Medzinárodnej federácie divadelného výskumu.

Das Theater erscheint wie Roland Barthes festgestellt hat, als ein besonders „privilegiertes semiologisches Objekt“. Denn es arbeitet nicht nur wie andere Kunstgattungen - z. B. Literatur und Malerei - mit einem einzigen Zeichensystem, sondern vereinigt in sich eine Vielzahl heterogener Zeichensysteme (wie Sprache und Gestik, Kostüm und Dekoration, Musik und Beleuchtung), deren jedes nach anderen Prinzipien Bedeutung hervorbringt. Soll das Theater seinerseits als ein spezifisches bedeutungserzeugendes System begriffen und erforscht werden, müssen daher die einzelnen beteiligten Zeichensysteme einerseits in ihrer jeweiligen Eigenart, andrerseits in ihren Beziehungen zueinander untersucht werden. Der von Coseriu in der Linguistik getroffenen Unterscheidung zwischen den Ebenen des Systems, der Norm und der Rede entsprechend wird diese Untersuchung unter systematischem, historischem und analytischem Aspekt durchgeführt.

Die kulturwissenschaftliche Einführung in den Begriff der Performativität in einer aktualisierten und erweiterten Neuauflage. Die Perspektive des Performativen geht davon aus, dass kulturelle Phänomene und Prozesse neue Wirklichkeiten hervorbringen. Sie sind nicht lediglich als Zusammenhänge von Zeichen zu begreifen, die es zu entziffern und zu verstehen gilt. Texte, Bilder, Artefakte, Aufführungen und Praktiken aller Art lassen sich damit neu und anders wahrnehmen. Kulturen aus der Perspektive des Performativen zu untersuchen, ermöglicht den Kulturwissenschaften ganz neue Einsichten, die auch für den Laien faszinierend sind. Erika Fischer-Lichte stellt in diesem Band das Performative als eine kulturwissenschaftliche Grundkategorie vor. Sie liefert damit die erste deutschsprachige Einführung in die kulturwissenschaftliche Performativitätsforschung.