Pozdní práce Jeana-Françoise Lyotarda prozrazují hlubokou nedůvěru vůči “nelidskému” – procesu, ve kterém jsme “dehumanizováni” silami “vývoje” (tj. pokročilého kapitalismu). V extrémních případech dokonce zjišťujeme, že ony síly plánují nahradit nás počítačovou technologií. S ohledem na moc, kterou třímá “techno-věda”, se Lyotard obává o naši budoucnost a vyzývá nás, abychom vzdorovali tomuto směřování k “ne-humanismu”. Jestliže se však kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že nehumanismus už tu je s námi v mnoha podobách: lékařská technologie, umělá inteligence a umělý život jsou toho výraznými příklady. Hranice mezi lidstvem a technologií se stále více zamlžuje a najde se mnoho takových, kteří jsou ochotni tento vývoj obhajovat a spatřují v něm naši budoucnost. V této debatě je v sázce samotná koncepce toho, co to znamená být lidský. Lyotardova otázka “Co když pro lidstvo je ‚správné‘ právě to, aby bylo obýváno nelidským?” má pro nás pro všechny kritické důsledky.
Stuart Sim Pořadí knih
1. leden 1943






- 2003
- 2001
Derrida a konec historie
- 66 stránek
- 3 hodiny čtení
Před několika lety vystoupil významný americký teoretik společnosti F.Fukuyama s názorem, že historie v té podobě, v jaké jsme ji dosud znali, tedy jako dialektický boj různých společenských systémů, s pádem komunistických režimů končí. Nadešlo pro něj období všeobecného konsensu s liberálním pojetím společnosti jako nejdokonalejšího systému. Derrida toto tvrzení odmítá a přičítá ho mezi tradiční teorie o konci epoch, které se v historii po různu prosazovaly.