Peluška Bendlová Knihy

Kniha přináší český překlad tří raných programových textů francouzského „novosokratika“ a „filosofa dialogu“ Gabriela Marcela (1889–1937), který pořídila Peluška Bendlová. Jsou to jednak eseje Existence a objektivita (1925) a Postavení ontologického tajemství a jeho konkrétní přiblížení (1933), jež se upínají k Marcelovu Metafyzickému deníku z let 1914–1923, jednak přednáška Můj základní záměr, kterou Marcel proslovil na univerzitě v Gentu v roce 1937. Peluška Bendlová napsala též důkladnou úvodní studii Mezi reflexí a vírou, v níž uvedené tři texty analyzovala v kontextu celého Marcelova filosofického díla. Kromě toho přeložené texty opatřila poměrně rozsáhlými poznámkami pod čarou, které obsahují její komentáře doplněné o český překlad tematicky relevantních výňatků z Marcelových stěžejních děl z let 1951–1973, v nichž francouzský myslitel své někdejší filosofické úvahy revidoval, pozměnil či dále rozvedl. Kniha je posledním plodem více než dvě desítky let trvajícího marcelovského studia Pelušky Bendlové (1931–2019). Je vydána z její literární pozůstalosti.

Studie P. Bendlové o vztahu Gabriela Marcela k hodnotám je doprovázena překlady tří dosud nepřeložených esejů Hodnota a nesmrtelnost, Člověk jako problém a Nebezpečná situace etických hodnot. Gabriel Marcel, významný představitel francouzské filosofie existence, vedl na tomto poli polemiku hlavně s J.-P. Sartrem a představiteli soudobé francouzské axiologie. Čtenář se tak poprvé podrobně seznamuje s Louisem Lavellem a Rané Le Sennem. Jádrem nadčasového významu celé publikace je Marcelova ostrá kritika neudržitelné situace hodnot v soudobé industriální společnosti, která hodnotu člověka redukuje na jeho výkonnost a bere jej jako svazek funkcí. Po Nietzscheově \"smrti Boha\" se člověk stal sám sobě otázkou bez odpovědi. Marcel nabízí řešení v duchu své \"konkrétní filosofie\" křesťanského novosokratismu.

Esejisticky psaná práce nepodává výklad celého Teilhardova díla, jež vytvořilo zatím — v hranicích katolicismu — nejmodernější variantu křesťanského humanismu a v němž se prolínají věda, filosofie, náboženská mystika a teologie. Objasňuje Teilhardovo pojetí evoluce; jejím tvůrcem,imanentní skutečností a cílem je Bůh. Odpovídá na otázku, jaké místo v ní je vyhrazeno člověku a jak je vyřešen vztah vědy a víry. Posléze se zabývá problémem, jaký je poměr Teilhardovy koncepce k marxismu.