Kořeny evropské civilizace. Historická pospolitost Evropy jako výsledek působení integrujících faktorů z oblasti ekonomické, geografické, sociální, kulturní atd.
Ohlédnutí a zamyšlení nad historickým vývojem Evropy 2. tisíciletí z poněkud neobvyklého úhlu pohledu. Autor se věnuje politickým dějinám pouze okrajově. Vychází z faktorů geografických a časových, věnuje se některým otázkám hmotné a duchovní kultury, způsobu života a každodennosti, analyzuje v obecnější rovině vývoj mocenských struktur, úlohu náboženství a církve i evropských revolucí.
Autor reflektuje zejména události a důsledky obou světových válek. Hledá příčiny a souvislosti. Zamýšlí se nad generační proměnou hodnot a mentalit. To vše nazírá především optikou německých dějin. Velmi dobře se orientuje i v prostředí rakouském a českém.
Vydáním českého překladu knihy Ferdinanda Seibta "Lesk a bída středověku" se našim čtenářům dostává do rukou jedno z předních děl evropské historiografie. Jeho autor je nejen znalec středověkých dějin, ale i mistrný vypravěč. Seibtův nadobyčej úspěšný pokus shrnout rozmanitost životních svatků a pout středověké společnosti a zároveň rozpříst složité předivo vztahů, které pojilo lidi různých stavů, a dostat se tak k samým základům středověké společnosti to dokládá v míře nanejvýš vrchovaté. Autor vychází především z politických dějin, jen u nich však v žádném případě nezůstává - a to je další přednost knihy. Svůj výklad středověku podává na základě široké škály problémů, všímá si i důležitých momentů vývoje civilizace, společnosti a jejího duchovního světa, shrnuje poznatky ze středověké každodennosti a mentality, dotýká se otázek filozofie dějin. Názorně a poutavě vypráví rovněž o vývoji umění. Přínosem knihy je i její široký, možno říci celoevropský záběr a autorova upřímná a sympatická snaha klást si provokativní otázky, jejichž zodpovězení mnohdy vyznívá zcela nově, s překvapivými důsledky pro chápání řady souvislostí. Českého čtenáře jistě potěší Seibtův zájem o české dějiny, které jsou v knize pojaty jako organická součást evropských dějin, zájem o jejich výrazné osobnosti a klíčové události.... celý text
Autor, mnichovský profesor, pojal Karla IV. z hlediska evropského, jako vladaře universalistické římské říše a hlavy západního křesťanstva. Přispívá tak neotřelým způsobem do diskuse o osobnosti, myšlenkovém světě a státnickém díle císaře a českého krále Karla IV.
Karel V., nepřístupný a nevyzpytatelný císař římskoněmecké říše, vládl na přelomu dvou epoch. Narodil se roku 1500 ve vlámském Gentu, zemřel roku 1558 ve španělském San Yuste a v mnoha ohledech byl poslední osobností éry pozdního středověku, která skončila s objevením Nového světa a náboženskou reformací. Nad Karlovou říší prý slunce nezapadalo – spravování tak rozlehlých držav však s sebou neslo obrovské problémy, které navíc komplikovalo náboženské reformační hnutí pod vedením Martina Luthera. Nicméně Karel V. byl mimořádným panovníkem a pozoruhodným člověkem, který výrazně ovlivnil svou dobu.
Studie o prolínání českého a německého živlu v historickém vývoji českých zemí od 10. do 20. století. Nástin, jehož jednotlivé kapitoly mají charakter historických esejů. Zamyšlení nad průniky, střety i tragickými milníky v dějinách Čechů a Němců. Autor dochází k závěru, že dějiny českých zemí nejsou dějinami výlučně českými, ale ani sudetoněmeckými, a že společně sdílená minulost může být dobrým základem soužití i v současnosti.... celý text
