Pokračování autobiografických vzpomínek vysokoškolského učitele, které autor předkládá čtenářům převážně formou humoristických povídek. Snahou bylo vybrat takové momenty, které mají aspoň trochu komický nádech. Najdeme zde kapitolky o jeho rodičích a prostředí, ve kterém vyrůstal, a také o jeho spolupracovnících a dalších lidech, se kterými se během svého života setkal.
Ruská moderní literatura 1890-2000 analyzuje jedno z nejsložitějších období literárních dějin. V celkovém proudu přináší výklad jednotlivých směrů, skupin a jejich významných představitelů od vzniku moderny až po postmodernu, a to na základě nových poznatků, uvolněných archivních a jiných materiálů, publikovaných v Rusku i v zahraničí. Navazuje na tradici české rusistiky jak se vytvořila již za první republiky a obnovila zejména v 60. letech. Kniha je určena širokému okruhu zájemců, zahrnujícím čtenáře, které toto období a jeho hodnoty zajímají, ale také učitele, nakladatelské a osvětové pracovníky i studenty filologických oborů, hlavně rusistiky včetně překladatelské.
Vše začíná na lavičce u Patriarchiových rybníků: básník Ivan Nikolajevič Ponyrjov, tvořící pod pseudonymem Bezdomovec, sklidí kritiku šéfredaktora M. A. Berlioze za svůj článek o Pilátu Pontském. Do jejich rozhovoru se nečekaně vloží profesor Woland a všichni tři začnou spekulovat o tom, jak to tenkrát s Kristem vlastně bylo. Woland předpoví Berliozovi, že večer přijde o život a když se tak skutečně stane, profesor se svými pomocníky hodlá zničit všechny, kteří mají něco společného s bytem číslo 50 v Sadové ulici, kde Berlioz bydlel... V groteskním pojetí se tu prolíná několik rovin: dusná atmosféra Moskvy dvacátých a třicátých let je líčena v záhadných a fantaskních kulisách, historická rovina originálním způsobem pojednává o Pilátovi a Ježíši Kristu, rovina filosofická reflektuje a zpřítomňuje motiv faustovský. Svůj vrcholný román psal slavný ruský autor bezmála dvanáct let a tento "příběh novodobého Fausta" dokončil pět dní před svou smrtí.... celý text
Editorka zvolila díla těch autorů, kteří výrazně přispěli k vývoji ruské milostné povídky a novely. Uvádí je v nových, současných překladech. Na závěr svazku je zařazeno několik básní Bulata Odkudžavy, které neobsahují jen tvrdou životní realitu, ale také něhu lásky a krásu života.
Jen vzácně se objevují na knižním trhu díla sovětského humoru a satiry. Tímto svazkem nabízíme čtenářům hned široký výběr - od Erenburga, Bulgakova, Ilfa a Petrova, Zoščenka až po Katajeva, Granina, Koněckého a Šukšina - zahrnující období od začátku 20.let 20.st. prakticky do současnosti. Zaměřili jsme se na prózy s výrazným fantaskním prvkem, umožňujícím autorům i když každý přistupuje k realitě z jiného zorného úhlu a s jiným záměrem, ukázat svět v groteskní podobě. Tématický soubor zahrnuje satiru, zaměřenou na celosvětové, celospolečenské problémy, ostré protibyrokratické šlehy, útok proti prospěchářům a kariéristům, proti lidem, kteří si přisvojují myšlenky a práci jiných i do vlastních řad - nutí zamyslet se nad morálními prohřešky a poklesky, nad nešvary všeho druhu, které nás obklopují, hledat východiska i v životě kolem sebe, protože ,,totiž zdravý rozum je základem pocitu svobody každého člověka".
Ačkoliv Michail Bulgakov patří k nejvýraznějším autorům porevoluční ruské literatury, seznamujeme se s jeho prózami i některými dramaty teprve dnes - více než pětadvacet let po jeho smrti. Na dílo byla uvalena dlouholetá klatba nezájmu a mlčení. Dnes se ve světě hovoří o této knize z Bulgakovovy pozůstalosti jako o sovětském bestseleru číslo 1. V Divadelním románu se přitažlivá divadelní tematika mění v hyperbolický obraz kulturních poměrů konce 20. a začátku 30. let. V příběhu mladého dramatika, který přináší do slavného Nezávislého divadla svou prvotinu, je řada autobiografických motivů z období Bulgakovovy spolupráce s Mchatem. Reálné prvky se proplétají s fantaskními. Smysl pro zkratku, dramatickou výstavbu situace, spojení ironie s lyrickým podtextem - to všechno přispívá k originalitě stylu a stejnou mírou i k jeho modernosti. Stírá se tu rozdíl mezi dobou vzniku a otištěním tohoto výjimečného díla sovětské satirické prózy, která má i u nás zaručen čtenářský ohlas.
Výbor více než sta povídek známého humoristy a satirika vychází k 20. výročí autorova úmrtí. Je uspořádán podle autorových poznámek a realizovaných souborů do těchto tematických celků: povídky nervózní, trapné, o zdraví, o penězích, o lásce, o lsti, o nezdarech, o lidech kulturnícha příběhy podivuhodné.
Výbor ze sovětských novel dvacátých a třicátých let. Obsahuje: Alexandr Malyškin: Pád Dairu Jurij Libedinskij: Týden Alexandr Něvěrov: Taškent - město chleba Boris Lavreňov: Jedenačtyřicátý Jefim Zozulja: Limonáda Konstantin Fedin: Narovčatská kronika Ivan Katajev: Leningradská silnice Konstantin Paustovskij: Příběh ze severu. Doslov napsal Milan Hrala. Michail Zoščenko: Koza Fjodor Gladkov: Člověk hlavonožec Ivan Katajev: Leningradská silnice
Veselou protiváhou vážných epopejí třicátých let byla dvoudílná románová epopej směšnohrdinská. Ilf a Petrov se snažili vytvořit model ironické, intelektuální sovětské prózy, která hýřila jazykovým a situačním humorem, inspirovaná starými pikareskními romány. Tento pokus se zdařil, a dílo této autorské dvojice zůstává oblíbeným humoristickým čtením. Příběhy "velikého kombinátora" Ostapa Bendera, jehož dobrodružství za pokladem a miliónem, umožnily autorům panoramaticky zobrazit konflikt morálních zásad socialistické společnosti s životním krédem protřelého a poživačného světa. Sledujme příběh sympatického podvodníka Ostapa Bendera, jak se vyvíjí od revuální legrace k společenské satiře. V době, kdy se ve velkém světě diskutovalo o novém životním stylu, bylo v malém světě vše hotovo: přítomny byly "kravata Sen úderníka, sádrová soška Koupající se kolchoznice a dámská potítka Láska pilných včeliček". Ostap Bender se stal pojmem, obdobně jako Josef Švejk v českém prostředí.
65 povídek mistra krátkých příběhů. Jedná se o postřehy ze života v nejrozmanitějších prostředích, situacích, které zjevně autor zažil či slyšel a literárně dotvořil.
Soubor fantastických novel a psychologických miniatur J. Zozulji, který zaujímal v sovětské literatuře 20. let významné místo. Jejich základní tón určuje spisovatelova hluboká láska k člověku i soucit s ním a pramenící v nich vůle zneškodnit vše špatné v něm i celé společnosti a vyzvednout krásu života. Vybral a předmluvu "Básník mladých lidí a velké doby" napsal Milan Hrala.