Kultovní román o věčném hledání pravdy, o vyčerpávajícím boji proti lidskému utrpení a chudobě, o zápasu s falší a přetvářkou. Hlavním hrdinou je katolický kněz, který jako misionář strávil 35 let svého života v Číně. Je to člověk moudrý, poctivý, pevného charakteru. Posuzuje lidi nikoli podle náboženského vyznání, ale podle jejich skutečných vlastností, činů a názorů. Sám se dostává do neustálých rozporů se svými představenými, nedokáže však upustit od svých celoživotních zásad, a proto oblibu nachází jen u ubohých, utlačovaných a trpících lidí, kterým je často jedinou oporou.... celý text
Slavné Grossmanovy studie o malých scénách, divadle a filmu, Laterně magice, o scénografii, režii, herectví, divadelním školství, divadle v Brně, Praze, Olomouci, jakož i polemické příspěvky, odpovědi v anketách ad. uzavírají komplet publikovaných statí našeho nejvýznamnějšího divadelního teoretika druhé poloviny XX. století. Fotografie na obálce je dílem Jaroslava Krejčího, dvojportrétem Marie Málkové a Jana Grossmana přispěl do frontispisu Viktor Kronbauer.
Jan Kerbr soudí, že se jedná o „jedno z nejhodnotnějších děl teatrologické literatury posledního desetiletí“ (Nové knihy) a Zdeněk Hořínek napsal do Lidových novin: „Grossmanovský ediční projekt nakladatelství Pražská scéna vrcholí dvěma svazky textů o divadle, jimž vystoupí zřetelně najevo rozměr Jana Grossmana jako nejvýznamnějšího divadelního myslitele našich poválečných let“.
Vize, metody a techniky herectví 20. století.
Významný teatrolog analyzuje moderní hereckou tvorbu, v ohnisku jeho zájmu jsou Stanislavskij a jeho systém, Michail Čechov, Strasberg, Appia, Craig, Decroux, Lecoq, Vachtangov, Mejercholdova biomechanika, expresionisté, futuristé, dadaisté, Brecht a Kantor. Výklad končí u antropologů divadla (Artaud, Brook, Grotowski, Barba ad.). Jmenovaní divadelníci se zajímají o samostatnou povahu herecké inspirace a způsoby, jakými lze dosáhnout přirozeného a spontánního jednání v umělých okolnostech jeviště.
„Na sklonku milénia jsou tvůrci rozpolcení: na tíhu faktu stále anonymnější spotřební společnosti, kterou zobrazují, reaguje potřeba obracet se k člověku, k jeho jedinečné osobnosti, k jeho individualitě. K potřebě definice lidskosti, k jejím kořenům a tajemství, sahajícím až k rituálům… to je jeden z leitmotivů dvacátého století, o němž právě v těchto dnech vydal svědectví Jan Hyvnar v publikaci Herec v moderním divadle.“ – napsala Věra Ptáčková v Divadelních novinách a v Salonu, literární příloze deníku Právo, se dočteme: „Faktograficky obsažná a přitom čtivá a přehledná publikace, bez které by se neměl obejít nejen žádný praktikující divadelník, ale ani zvídavý divadelní nebo filmový divák… Vzácná kniha.“ Knihu doplňuje bohatá fotodokumentace a soupis literatury k tématu moderního herectví.
Výbor z literárněvědných a teatrologických statí uspořádali, textově připravili a doslovem opatřili Jiří Holý a Terezie Pokorná. Předmluva Václav Havel. Vyšlo jako svazek edice Orientace.
Další z tragikomických her slavného dramatika nám ukáže, co se může stát, když do brooklynské rodiny zavítají příbuzní přistěhovalci a naruší do té doby někdy až moc láskyplné vztahy. Hra se zabývá i dnes aktuálním tématem přistěhovalectví a s tím spojeným sobectvím či snahou pomáhat. 69. svazek edice D v překladu J. Grossmanna.
