Tomáš Pěkný Pořadí knih (chronologicky)

7. dubna 1944 Poplachové sirény oznamují útek dvou slovenských vězňů z přísně střeženého tábora v nacistickém Německu. Rudolfu Vrbovi a Alfredu Wetzlerovi se podařilo uprchnout a překonali vzdálenost 160 kilometru, aby světu podali první realistický a přesný popis toho, co se děje v Osvětimi. O událostech v tomto koncentračním tábore do té doby kolovaly jen nepotvrzené fámy. Jejich Zpráva, nejprve publikovaná ve Švýcarsku a poté v západním tisku, jednoznačně a otevřeně odhalila realitu nacistických vyhlazovacích táboru papeži Piovi XII., Winstonu Churchillovi a Franklinu D. Rooseveltovi. Kniha Nemohu odpustit je mistrovským vyobrazením lidských charakteru, které stály za první zprávou o hrůzách v Osvětimi. Jen málokdo dokáže říct o této gigantické a nelidské mašinerii smrti, kterou vybudovala německá říše, aniž by pocítil silné a hluboké emoce. Mnozí v knize najdou pozoruhodný, hluboce osobní příběh hrdinství a odhodlání, navzdory zdánlivě beznadějným vyhlídkám.

Příběh pražského Žida a jeho marného boje za záchranu krajanů, kteří byli internováni v terezínském ghettu, může sloužit jako učebnice dějin české židovské komunity za první republiky a druhé světové války. Dílo, které může klidně sloužit jako učebnice dějin české židovské komunity za první republiky a druhé světové války. Jakob Edelstein byl významným sionistickým činitelem. Na jeho osudu ukazuje autorka, která sama prošla Osvětimí, bezvýchodnost a bezmocnost národa odsouzeného k likvidaci, nezištnou a vytrvalou snahu schopných jedinců postavit se mlýnici dějin, naivitu, probleskující z počáteční snahy "dohodnout se" nebo "vyzrát" na nacistickou mašinérii, a tvrdé procitnutí tváří v tvář nevýslovné krutosti.

Povídání o copaté holčičce Coletce a jejím kamarádovi, psovi podobném salámu. Coletce se zdál sen o psovi a psovi se zdál sen o Coletce, z čehož vyplývá, že se ráno potkali. Pes utekl z řeznictví, kde byl na vychování, před Pumprlíkem, dvanáctibradým dědkem, který ho chtěl sníst. Pes s Coletkou hlídají zloděje, dojdou na strážnici, vyprávějí si strašidelné sny, seznámí se s obrovskou rybou a nakonec všichni i s Pumprlíkem zmizí na začátek knihy.

Publikace má dvě části. První zaznamenává sled nejdůležitějších historických událostí od příchodu Židů do českých zemí až po rok 1867, kdy byl legislativně ukončen proces tzv. židovské emancipace - prosincová ústava Židy zrovnoprávnila s ostatními obyvateli Čech a Moravy. Druhá část informuje o některých historických souvislostech a reáliích, které se v části první objevují jen okrajově, nebo jsou zcela pominuty (judaismus, Sefardové a Aškenázové, pogromy, způsob obživy a podnikání, židovská sídliště a správa židovských obcí, informace o 25 významných židovských obcí v Čechách a na Moravě, duchovní život v ghettech, hebrejské písemnictví a věda, kulturní vlivy, židovské památky Čech a Moravy, počty Židů). - Jmenný rejstřík zaznamenává všechna významnější užití důležitých jmen, věcný rejstřík odkazuje pouze k místu, kde je podána základní informace.

...o samotě a přátelství.... Baladický příběh z časů, kdy spolu ještě všichni rozmlouvali: lidé, kameny, voda, stromy... Protagonistkou je mladičká čarodějnice, která se cítí zoufale sama a hledá někoho živého, s nímž by se mohla sblížit. Setká se s venkovskou dívkou, které za příslib přátelství pomáhá získat ženicha. Přestože nesmí čarovat, neboť pokazila velkou zkoušku z čarování, kvůli své přítelkyni zákaz poruší. Je to krok nebezpečný a riskantní a postaví ji proti celému světu. Stihne ji za to trest - nesmí se vrátit mezi své, protože si už jednou nasadila lidskou tvář. Navíc dívka, pro kterou všechno riskovala, mladičkou čarodějnici zklame. Zbývají jí jen dvě cesty: stát se kamenem a žít v pomalém čase kamení, nebo jít mezi živé lidi. Rozhoduje se těžko: ví už o všech lidských křivolakostech a zradách. „Má však srdce otevřené do všech stran, jak ptačí pelíšek. A takoví lidé dovedou málem čarovat.“