Grigorius Kanovičius

Rusky píšící litevský spisovatel, scénárista a dramatik Grigorij-Jakov Kanovič (lit. Grigorius Jakovas Kanovičus), člen ruského a izraelského PEN klubu, je jedním z nejznámějších židovských spisovatelů na světě. Narodil se v roce 1929 ve městě Jonava v židovské rodině. Na začátku 2. světové války společně s rodiči odešel z Litvy, válku přečkali nejprve v Kazachstánu, poté přesídlili na Ural. V roce 1945 se rodina vrátila do Litvy a usadila se ve Vilniusu, kde Kanovič vystudoval filologii na Vilniuské státní univerzitě. Od roku 1993 spisovatel žije v Izraeli. Jeho první kniha, básnická sbírka "Доброе утро" (Dobré ráno), vyšla v roce 1948. Z Kanovičova pera pochází také první autobiografická novela s židovskou tematikou vydaná v poválečném Sovětském svazu "Я смотрю на звёзды" (česky Až uvidím hvězdy, Svět sovětů, 1963), která se setkala s kladnými ohlasy nejen čtenářů, ale také spisovatelů, např. Konstantina Paustovského. Kanovič napsal více než 10 románů, několik filmových scénářů a divadelních her. Nejznámější se stala inscenace prózy Čingize Ajtmatova "И дольше века длится день" (A věku delší bývá den, Odeon, 1983). Kromě toho přeložil do ruštiny mnoho děl litevské literatury, například knihu Les bohů od Balyse Sruogy (Odeon, 1980). Autorovy knihy byly přeloženy do 12 jazyků. Téměř všechny romány redigovala jeho manželka Olga. Angažoval se také v politice, především v otázkách antisemitismu a nezávislosti Litvy. V letech 1989 až 1993 byl předsedou litevské židovské obce, v současnosti je čestným předsedou. Kanovič je oceňovaným spisovatelem v Litvě a v Izraeli. Patří mezi laureáty Národní ceny Litvy v oblasti umění a kultury za rok 2014, jeho knihy se několikrát dostaly do nominací na Bookerovu cenu.