Oldřich Králík

Prof. Oldřich Králík (9. června 1907 – 20. srpna 1975) byl český literární historik, kritik, editor a pedagog. Patřil mezi nejvýznamnější české znalce Bezruče, Máchy a Březiny.

Narodil se v Kroměříži v rodině obchodníka. Vystudoval klasické Arcibiskupské gymnázium, při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Vystudoval FF MU v Brně obor bohemistika a klasická filologie. Významně ho ovlivnil jeho profesor Arne Novák. Pomáhal budovat olomouckou fakultu bohemistiky UP, kde také vyučoval. Podílel se na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě.

Oldřich Králík přistupoval k literárně badatelské práci netradičně. Jeho práce vždy vynikají hlubokými znalostmi spisovatelova díla, které dokázal propojit s biografickým a literárním kontextem doby, ve které dílo vznikalo. Snaha poznat a pochopit tajemství tvůrčího procesu a výklad díla na základě osobnosti autora jej často dovedla k originálním závěrům. Ty často vzbuzovaly vášnivé polemiky ve vědeckých kruzích. Králík byl ovlivněn českou literární strukturalistickou školou a především Janem Mukařovským.

Ve čtyřicátých letech se intenzivně věnoval dílu Otakara Březiny (Otokar Březina. Logika jeho díla). Později vydal originální monografie o díle Čapka, Nerudy, Dobrovského, Jungmanna a Palackého.

V roce 1947 vydal studii O charakter Bezručova díla, která ovlivnila veškeré pozdější bezručovské bádání.