Klasické dílo italské literatury, jímž autor vytvořil italský typ romantického historického románu. Zcela v duchu doby vedle historie lásky dvou mladých lidí, lombardských vesničanů Renza a Lucie, uprostřed vzrušených dějů třicetileté války v první polovině 17. století, vyjádřil i tužby a snahy své doby zbavit se cizácké nadvlády a dosáhnout mimo osvobození i sjednocení národa. Doslov napsal Zdeněk Kalista.
Alessandro Manzoni Knihy
7. březen 1785 – 22. květen 1873
Alessandro Manzoni byl italský básník a prozaik, jehož dílo je považováno za mistrovské a představuje symbol italského Risorgimenta. Jeho román je klíčovým milníkem ve vývoji moderní, jednotné italské literatury. Manzoni proslul svým rozsáhlým vypravěčským stylem a hlubokým vhledem do lidské povahy.
Příběh potupného sloupu
- 145 stránek
- 6 hodin čtení
Filozoficky podbarvený traktát inspirovaný nespravedlivým procesem z doby velkého moru v Miláně v roce 1630 se opírá o studium historických pramenů. V tragickém roce 1630 byli za morové epidemie v Miláně pod vlivem davové hysterie obviněni dva muži z rozšiřování nákazy a bez jakýchkoliv důkazů, pouze v zájmu uklidnění veřejného mínění, i popraveni. Autor, který pracoval s historickými materiály dlouhá léta, oživuje dobovou atmosféru i postavy obou obětí, aby ukázal na tomto jediném příkladu, že tragédii nezavinil náhodný souběh okolností, ale postoj mocných, kteří usoudili, že v zájmu klidu je třeba najít viníka epidemie za každou cenu.
Set in 17th-century Italy, this historical novel explores themes of love, faith, and social justice through the intertwined lives of two lovers, Renzo and Lucia. Their engagement faces numerous obstacles, including societal turmoil and personal betrayal. As they navigate the challenges posed by powerful figures and a tumultuous backdrop, the story delves into the complexities of human relationships and the struggle for moral integrity. Manzoni's rich narrative provides a vivid portrayal of Italian life and the impact of fate on individual choices.
I Promessi Sposi Jetzt zum ersten Mal im Taschenbuch: Der berühmteste Roman Italiens in der hochgelobten Neuübersetzung von Burkhart Kroeber unter dem orignalgetreuen Titel Die Brautleute. Mit der Fiktion einer wiederentdeckten Chronik spielt der große italienische Romancier Allessandro Manzoni in seinem berühmten Werk I promessi sposi von 1827, das in dieser Neuübersetzung nicht mehr unter dem vertrauten Titel Die Verlobten, sondern unter dem orginalgetreuen Die Brautleute vorgelegt wird. Es geht um die Geschichte des jungen Brautpaars Renzo und Lucia, deren Hochzeit sich durch Intrigen, Gewalt und Schicksalsschläge schier unüberwindliche Hindernisse in den Weg stellen. Doch diese Liebesgeschichte ist eingebettet in ein großartiges Tableau: Unter Berufung auf historische Quellen aus dem 17. Jahrhundert läßt Manzoni, dieser unbestechliche Beobachter und glänzende Stilist, ein ganzes Zeitalter, seine Gesellschaft und seine politischen Ereignisse lebendig werden. Manzonis Mailänder Geschichte zählt zu den wichtigsten Romanen der Weltliteratur, seine Bewunderer reichen von Goethe bis Umberto Eco und diese Neuübersetzung wurde mit Kritikerlob geradezu überhäuft.
I bravi e Don Abbondio, l’Innominato e Don Rodrigo, Fra’ Cristoforo e il cardinale Borromeo, suor Gertrude, Renzo e Lucia. Sopra a tutti, la Provvidenza. Il romanzo italiano prende il via da qui, dai Promessi sposi e dai suoi personaggi, figure tratteggiate come in un grande affresco, ognuna con le proprie peculiarità, così da avere conquistato nell’immaginario collettivo, attraverso i secoli, simpatie e antipatie tutte umane. Ed è nell’umanità dei personaggi, nella pacatezza dei colori, nell’ironia e nelle lacrime che si estrinseca il fascino del “romanzo” per eccellenza, alla cui stesura, attraverso diverse edizioni, Alessandro Manzoni dedicò vent’anni della sua luminosa carriera letteraria. Introduzione di S. Silvano Nigro.
Carlo, re dei Franchi, ha ripudiato Ermengarda, figlia di Desiderio, re dei Longobardi. Ermengarda torna dal padre e chiede di potersi chiudere in convento per trovare conforto nella preghiera. Un messo di Carlo intima a Desiderio di restituire le terre tolte al pontefice. Il re risponde sdegnosamente e la guerra è dichiarata. Alcuni duchi longobardi sono pronti a tradire. Nel campo dei Franchi giunge il diacono Martino a rivelare l'esistenza di un valico che permette a Carlo di prendere di sorpresa i Longobardi. Adelchi si difende strenuamente; intanto, Ermengarda muore in convento a Brescia. Un traditore apre ai Franchi le porte di Pavia, ultimo rifugio dei Longobardi.Giunge, morente, Adelchi che ha deciso di combattere fino all'ultimo.
