Božena Rotterová Pořadí knih

Soubor deseti povídek o osudech žen a dětí za druhé světové války i v současnosti ve městě a na venkově. V popředí příběhů ze současnosti jsou problémy manželského soužití, dětských vztahů a dospívání.

Městečko Hájnice ožívá. Je deset let po válce, čas, kdy se západočeské pohraničí od základů proměňuje: z nevlídného, nedůvěřivě sondovaného kontinentu se stává domov, zázemí. Jenomže ... cesta od počátečních nejistot ke konečnému zakotvení není přímočará. Objevují se překážky, nástrahy, situace zcela jiné než ty, s nimiž se setkávají lidé z ,,vnitrozemí". začalo to obnovením práce v textilní továrně. Ta práce však chce lidi, především mladé. Život, soustřeďující se k jejich učňovskému internátu, je hlavní osou nového románu B. Rotterové. Zapadákov jen podněcuje sny chlapců a dívek o tom, jak se odtud prodrat za sluncem plného života- třeba pěšky. Kde je to životodárné slunce? Pár výtržnic za ním utíká z internátu, avšak místo vytouženého pocitu osvobození přichází tísnivé poznání, že ve vzduchoprázdnu, bez zařazení do určitého kolektivu nelze existovat. Že by za všechno mohly vnější podmínky? O jejich zlepšení usiluje vedoucí internát, jedna z hlavních postav příběhu Jindřiška Kuncová. A přece právě ona připomíná, že ví než cokoliv jiného je zapotřebí, aby se mladí naučili pracovat sami na sobě, aby nebyli v životě pouhými konzumenty, ale aktéry. Bouřlivá krystalizace postojů, do nichž v té době zasahuje ještě i skupina diverzantů, role mezilidských vztahů a celospolečenské dění- to je myšlenkový půdorys této knížky, jejíž detektivní napětí se spojuje s psychologickou analýzou.

Příběh Josefa Topinky se odvíjí v nejpřítomějším čase. V novele, kde každý detail má své místo, se potkáváme s lidmi, jaké známe z každodenního života. Sledujeme jejich osudy a problémy, ale především jejich stanoviska k rozmanitým i různorodým událostem. Tato próza oblíbené autorky je kritickým, závažným, naléhavým i podnětným slovem k otázce vztahu mezi lidmi

Dva psychologické příběhy, které vyznívají jako naléhavý apel k lidem dneška: zbavit se maloměšťáckých přežitků a naučit se plnohodnotně žít. Vydání druhé.

Psychologická próza se zabývá politicky a společensky aktuálním problémem emigrace ze socialistického Československa do kapitalistické ciziny. Autorka (nar. 1921) jej řeší na příběhu hrdinky, která stojí před otázkou, zdazůstat s mužem lékařem v nejistém komfortu ve Švýcarsku, nebo se vrátit k jistotám domova. Problém jí pomáhá vyřešit dospívající dcera a její nesmírná touha po bývalém domově.

Několik obrázků z výchovné praxe objasňuje rozmanité výchovné metody a dokládá, že i v zdánlivě ztracených případech lze trpělivou, o nejnovější pedagogické a psychologické poznatky opřenou a k individualitě žáka přihlížející prací vychovat mladého člověka v platného člena společnosti.

Tajemství pro barbaru jsou povídky ze života studentů "dnešních" jedenáctiletek. K těmto námětům přivedla autorku učitelská praxe. Také se tu docela nezřekla praktických pedagogických zřetelů, pro něž by se jistě mohla dostat do konfliktu se zastáncem přísně beletristické linie. Tyto povídky totiž většinou vznikaly z rozhořčené polemiky s nejmenovanými zastánci sudičské, knižní morálky a praxe, a bojující za upřímný,rozumný a chápající vztah dospělých k dospívajícím.