František Zborník

Vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích v oboru bohemistika – germanistika, později absolvoval speciální externí studium na katedře výchovné dramatiky DAMU Praha. Byl středoškolským učitelem ve Vodňanech a odborným asistentem na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity, specializoval se na didaktiku literatury, zvláště pak na využití dramatických principů a divadelních technik ve výuce (Dramaeducation). V letech 1990 až 1994 byl starostou města Vodňany, později např. ředitelem Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS), ředitelem odboru umění a knihoven Ministerstva kultury ČR, šéfem a dramaturgem Kulturního centra v Liberci-Vratislavicích atd. Dnes žije v České Lípě, průběžně a do dnešních dnů se věnuje divadlu, působí jako lektor divadelních seminářů a kursů dramatické výchovy, je iniciátorem a vedoucí silou Nadace Hrajeme o život. Je ikonou ochotnického divadla v Česku. Ve Vodňanech byl v sedmdesátých a osmdesátých letech vůdčí osobností, autorem, režisérem, textařem a hercem amatérského divadla Šupina, které patřilo ke špičkovým amatérským divadelním tělesům v tehdejším Československu – k nejvýznamnějším inscenacím, na nichž se František Zborník podílel jako scenárista a režisér, patřila např. Markéta Lazarová (podle Vladislava Vančury – 1983), Johanka 1920 (podle filmové povídky Sviť, sviť, má hvězdo – 1984), Vyber si, synku aneb Komedie nová o životě a smrti Mistra Adalbertka (1985) nebo Lišťastní a liveselí (podle knihy Gulliverovy cesty, 1988). Kultovní byla inscenace vzniklá z první spolupráce se souborem Jirásek Česká Lípa – Na druhé straně řeky (podle knihy Slyšel jsem sovu zavolat své jméno, 1998); s tímtéž souborem nastudoval např. vlastní hru Pension (2007) nebo adaptaci Tři muži ve člunu a pes (podle Jerome Klapky Jeroma, 2013). Spolupráce s profesionálním divadlem probíhá zejména v oblasti autorské (např. s Městským divadlem Český Krumlov – Dvojí pravda o Vilémovi z Rožmberka; s Městským divadlem Kladno – Cesta za barevným snem, s Braněm Holičkem, 2011; s Městským divadlem Most – Saturnin, podle Zdeňka Jirotky, 2016) a režijní (scénář a režie hry Markéta Lazarová v Jihočeském divadle České Budějovice, 1997). Vedle divadla je autorem knih pro děti, rozhlasových her (např. autorská pohádka O lásce k velikému stromu, 2011) a dalších příležitostných scénářů a režií. V oboru dramatická výchova a divadlo publikuje řadu článků v odborných časopisech, píše recenze divadelních her do deníků i pro rozhlas.