Alberto Savinio

Alberto Savinio (Athény 1891 – Řím 1952), vlastním jménem Andrea Francesco Alberto de Chirico, prožil mládí v Řecku. Byl mladším bratrem slavného malíře Giorgia de Chirica. Původně ho zaujala hudba: vystudoval athénskou konzervatoř a začal se profilovat jako hudební skladatel. Po otcově smrti (1905) se rodina přestěhovala do Mnichova a Savinio pokračoval ve studiu kontrapunktu u Maxe Regera. V roce 1910 se usadil v Paříži. Mocně na něho zapůsobil Stravinskij a Ďagilevův Ruský balet. Začal se stýkat s Apollinairem, Picassem, Picabiou, Cocteauem a dalšími. Jeho hudební aktivity se dále rozvíjely v tomto avantgardním kontextu, začal však být i literárně činný (publikoval na stránkách Apollinairových Soirées de Paris). V roce 1916 časopisecky otiskl první kapitoly svého románu Hermafrodit. Román je dnes hodnocen jako jedno z nejoriginálnějších děl italské avantgardy. V roce 1917 se podílel na prvním čísle Tzarovy curyšské revue Dada.

  V roce 1919 rozepsal Savinio svou pozoruhodnou prózu Tragédie dětství, v níž se vrátil ke svým vzpomínkám na Řecko. Próza je jednak nesmírně působivou evokací řeckého prostoru s jeho mýtotvornou potencí, jednak proustovsko-freudovskou analýzou nejranějších dětských prožitků. V mnoha ohledech má tato próza styčné body s tehdy nastupujícím surrealismem (Breton zařadil Savinia do své Antologie černého humoru), pro Savinia je nicméně příznačné, že podvědomé obrazy jsou u něho podrobovány racionální kázni brilantního vypravěčského stylu (podobné sepětí podvědomých obsahů a přísně racionální formy nacházíme i v „metafyzické“ malbě Saviniova bratra Giorgia). K témuž materiálu se Savinio vrátil ještě jednou, v období své zralosti, a vytěžil ze svých vzpomínek na Řecko ještě prózu Dětství Nivasia Dolcemara (1941). Oba texty jsou dnes pokládány za Saviniova vrcholná díla.