Džun’ičiró Tanizaki Knihy

Slavné postavy národních dějin bývají obvykle představovány jako výlupky všech ctností a dávány za příklad dalším generacím. Ale co když jsou takové oficiální verze až příliš krásné, než aby byly i pravdivé, ptá se Tanizaki v Tajné historii pána z Musaši a odpovídá překvapujícím způsobem. Kudy vede hranice mezi hrdinstvím a perverzí? Jedním z…

Jeden z největších japonských moderních autorů umístil děj rodinné ságy o úpadku patriarchálního rodu do Ósaky těsně před druhou světovou válkou. Hlavní linii románu tvoří osud čtyř sester, z nichž nejmladší revoltuje proti společenským pořádkům tím, že si chce sama vydělávat avzít si za manžela muže z nižší společenské vrstvy.

Džuničiró Tanizaki patří k nejvýznamnějším představitelům japonské moderní literatury. Ve své eseji Chvála stínů ukazuje, jak světlo a stín ovlivňují vnímání japonského prostoru, předmětů, lidských tváří nebo chutí jídla, jak běžnou každodennost provází synergie celé řady vjemů, činící ze života estetický zážitek. Zabývá se důvody, z kterých se touha po stínu zrodila, i významy, které v sobě nese. Tanizaki se stal obráncem tradiční japonské kultury v době, kdy Japonsko začalo vzhlížet k západu jako k nekonečné inspiraci moderního života. Svou esej napsal ve třicátých letech 20. století, její poselství je však nadčasové. I v západní kultuře tušíme existenci vzájemných souvislostí mezi úkony a předměty a právě Tanizakiho skvělý jemnocit provázený jazykovým mistrovstvím je pro nás odhaluje. Nové české vydání vychází ve volné řadě esejů o japonské estetice, v níž dosud vyšla kniha Leonarda Korena Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy.

Nejvýznamnější japonský spisovatel 20. století v tomto svém pozdním románu mistrně zachytil psychologické pozadí intimních vztahů stárnoucího muže a jeho mladší ženy. Název románu, který v době svého vzniku rozvířil v Japonsku (dokonce i na parlamentní půdě) širokou diskuzi kvůli nařčení z amorálnosti, byl zvolen podle klíče k zásuvce s tajným manželovým deníkem. Je však i metaforou k rozluštění skrytých erotických tužeb manželské dvojice.

Protagonistou románu o knížeti z Musaši je muž, avšak sekunduje mu krásná, ale i pomstychtivá urozená žena. Milostný a spiklenecký vztah této dvojice končí zkázou jednoho významného samurajského rodu a zohavením tváře jeho představitele. Samurajské nosy bývaly trofejemi v bitvách, ale v tomto románu hrají rovněž roli symbolu cynické pomsty. Maskulinní samurajská společnost měla své vlastní mravy a v sexuální oblasti také velkou míru volnosti, jak dosvědčují i výstřední zvyky knížete z Musaši, jehož masochistické sklony se začaly projevovat již od chlapeckých let. Román se odehrává v 16. století.

Pan Ucugi je sedmdesátiletý muž, který trpí mnoha zdravotními problémy a žije se svou rodinou – manželkou, synem Džókičim, jeho ženou Sacuko, vnukem a ošetřovatelkou Sasake. Jeho sobecká povaha znepříjemňuje život všem kolem něj. Celá kniha je psaná formou jeho deníku. Ucugi preferuje snachu Sacuku, kterou považuje za symbol krásy, a čím více si uvědomuje svou stařeckou ošklivost, tím více ho Sacuka přitahuje. Jeho touha se stává tak silnou, že i impotentní starce přemůže sexuální chtíč. Sacuka umí s Ucugim manipulovat a za malé odměny získává výhody, které nemají jeho vlastní dcery, což v rodině vyvolává napětí, z něhož má Ucugi radost. Sacuka odmítá tradiční hodnoty a je moderní ženou, která se provokativně obléká a podvádí svého manžela, což Ucugiho přitahuje. Její chování ji činí neoblíbenou v rodině, což Ucugiho ještě více fascinuje. Jeho touha vyvrcholí, když jí daruje tři miliony jenů na prsten. Zdravotní stav pana Ucugeho kolísá, ale po nalezení místa k poslednímu odpočinku se jeho stav náhle zhorší a vyžaduje hospitalizaci.

Značně autobiografický román jednoho z předních moderních japonských spisovatelů, z jehož díla byla do češtiny přeložena novela Milenci z Jeda (1942). Vedle příběhu rozpadávajícího se manželství, v němž muž ztratil o ženu sexuální zájem a i jinak se jí odcizil, zamýšlí se též nad naléhavým problémem opouštění starých japonských tradic a zvyků v důsledku modernizace japonského života a kultury, jejich poevropšťování a amerikanizace.

Podmanivá sila Tanizakiho slovesného umění a originální atmosféra jeho příběhů nepřestává po desetiletí přitahovat čtenáře v mnoha zemích světa. U nás to dosvědčuje zájem o jeho česky vydaná díla, zvláště pak o jeho proslulý román Sestry Makiokovy. Pod názvem Most snů vycházejínyní autorovy kratší prózy zastupující všechna hlavní období Tanizakiho tvorby (Tetování, Požaté rákosí, O touze po matce, Most snů, Slepcův příběh). Z nich novelu Most snů napsal v r. 1959, na sklonku své padesátileté spisovatelské dráhy, čtvrt století poté, co začal převádět do současné japonštiny Příběh o Gendžim, vrcholné dílo japonské dvorské literatury z počátku 11. století. Klasické písemnictví je mu často inspiračním pramenem pro vlastní tvorbu. V ní jako by před námi rozvíjel barevné svitky vyprávějící o starém Japonsku, o jeho mravech, životním stylu i myšlení, ale přitom tento dávno zašlý svět doslova vtahuje do současnosti zrcadlící se v příbězích plných fantazie. Svým bohatým jazykem, který utvářely nejlepší tradice japonského vypravěčského umění, líčí osudy milostných vztahů, záhady lidské duše, absurditu některých lidských citů a tužeb i historie dávných rodových bojů, v nichž jsou dramatické osudy umocněny jemnými odstíny existenciálně psychologických postřehů.

Junichirō Tanizaki’s magisterial evocation of a proud Osaka family in decline during the years immediately before World War II is arguably the greatest Japanese novel of the twentieth century and a classic of international literature. Tsuruko, the eldest sister of the once-wealthy Makioka family, clings obstinately to the prestige of her family name even as her husband prepares to move their household to Tokyo, where that name means nothing. Sachiko compromises valiantly to secure the future of her younger sisters. The shy, unmarried Yukiko is a hostage to her family’s exacting standards, while the spirited Taeko rebels by flinging herself into scandalous romantic alliances and dreaming of studying fashion design in France. Filled with vignettes of a vanishing way of life, The Makioka Sisters is a poignant yet unsparing portrait of a family—and an entire society—sliding into the abyss of modernity. It possesses in abundance the keen social insight and unabashed sensuality that distinguish Tanizaki as a master novelist.

In these seven stories, the author of The Makioka Sisters explores the territory where love becomes self-annihilation, where the contemplation of beauty gives way to fetishism, and where tradition becomes an instrument of refined cruelty.