Zdeněk Jílek

Studoval na brněnské konzervatoři u J. Kvapila, potom u Viléma Kurze na mistrovské škole pražské konzervatoře. Po smrti Kurzově byl žákem Ilony Štěpánové-Kurzové. V českém koncertním životě se uplatňoval od roku 1941. Pozoruhodné zahraniční úspěchy získal na výměnných koncertech pražské konzervatoře v Bruselu a v Paříži v roce 1948. V mezinárodní soutěži pořádané při festivalu mládeže v Praze v roce 1947 dobyl významného úspěchu svým umístěním na prvém místě spolu s ruským pianistou Kaplanem. Velká poezie a živá fantazie jeho podání i krása, elegance a noblesa jemně odstíněného úhozu předurčovaly Jílka především k reprodukci romantické klavírní tvorby.

Z jeho výkonů nejvíce upoutaly Brahmsovy Paganinské variace, sonáty Lisztova a Chopinova, Smetanovy koncertní etudy, Chačaturjanův Klavírní koncert a Toccata a díla Janáčkova.

Byl dlouholetým profesorem Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze.