Román amerického prozaika Johna Clellona Holmese Jeď! je považován za ztracený diamant nejen pro své literární kvality. Děj se odehrává v New Yorku konce 40. let a přibližuje postavy známé z Kerouacových románů. Holmes svou strhující výpověď napsal více než dva roky před svým slavným přítelem a vydal ji pět let před klasikou Na cestě. Allen Ginsberg, Jack Kerouac, William Burroughs, Neal Cassady a další beatnici zde odhalují svá nitra, vrhají se do dobrodružství, milují a prožívají život ve všech jeho formách. Kenneth Rexroth napsal, že pokud chcete porozumět Ginsbergovu verši o „nejlepších hlavách své generace“, Jeď! je knihou, která vám to objasní. Protagonisté beat generation jsou v Holmesově románu představeni v jiném světle, zejména Kerouac a Cassady, ale i Ginsberg, tehdy neznámý básník, zmítaný nejistotami a strachem z šílenství, hledající svůj hlas. Román Jeď! je nezaujatým záznamem sebedestruktivních rituálů jedné generace, vznikl na základě deníků a je historicky věrný. Tímto způsobem se stává významným příspěvkem do ikonografie beat generation a lze jej zařadit mezi tři nejvýznamnější díla tohoto hnutí, vedle Kerouacova Na cestě, Ginsbergova Kvílení a Burroughsova Nahého oběda.
John Clellon Holmes Knihy
John Clellon Holmes se proslavil jako autor, který dokumentoval a analyzoval životní styl a myšlení Beat Generation. Jeho literární dílo, často inspirované jeho blízkými přáteli, se zabývá tématy odchylky od společenských norem a hledání duchovního osvícení. Holmesův styl je pozorovací a reflexivní, což čtenářům umožňuje nahlédnout do hloubky prožívaného a myšleného světa postav. Jeho próza, která zachycuje ducha doby, zkoumá vzpouru proti konformitě a snahu o autenticitu v poválečné Americe.



Der Saxophonist
Roman
Wer Charlie Parker hört, sollte John C. Holmes lesen. Sein Schlüsselroman 'Der Saxophonist' feiert den Bebop, die insolente Sprache des nächtlichen Jazz, eine Musik, die, kaum zur Kunst erwachsen, schon wieder ins künstlerische, kommerzielle und menschliche Abseits driftete. Die Protagonisten der Story sind dem tatsächlichen Schicksal von Billie Holliday, Bud Powell, Thelonius Monk und Dizzi Gillespie, Lester Young und Charlie Parker dicht auf den Fersen: Musikbesessenheit, Selbstzerstörung durch Drogen, psychische Isolation, Entfremdung vom Publikum - der Großstadtblues der ausgehenden vierziger Jahre hetzt die kreativen Sensiblen.