Jiří Gruntorád

Český knihovník a vydavatel samizdatové literatury. Je signatářem Charty 77 a pozdějším zakladatelem a ředitelem knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti. Je autorem nebo spoluautorem několika publikací o exilové literatuře.

Za socialistické diktatury byl nucet pracovat v dělnických profesích, například jako topič či zedník. Od roku 1978 se začal věnovat vydávání samizdatové literatury a v jeho edici Popelnice postupně vyšlo na 130 režimem zakázaných knih. První jím vydaná knížka byl Seifertův Morový sloup. Právě na základě knih z edice Popelnice Jiří Gruntorád po sametové revoluci vybudoval knihovnu Libri prohibiti, ochraňující a zpřístupňující největší sbírku zakázaných a exilových knih, dokumentů, časopisů a dalších materiálů v Česku. Knihovna byla veřejnosti otevřena v roce 1990.

Poté, co se stal signatářem Charty 77, následovalo dvojnásobné věznění. Nejprve byl odsouzen na tři měsíce za nedovolené držení zbraně (v roce 1989 byl rehabilitován) a nedlouho po propuštění ho čekalo druhé uvěznění, tentokrát na čtyři roky za podvracení republiky (1980–1984). Roky 1981–1983 tak strávil ve věznici v Minkovicích, kde vězni v těžkých podmínkách pracovali pro výrobce bižuterie Preciosa. Následujících čtrnáct měsíců byl vězněn ve Valdicích. Po propuštění žil další tři roky v režimu tzv. ochranného dohledu.

V září 2006, společně s dalšími minkovickými vězňi – Vladimírem Hučínem a Jiřím Wolfem, obvinil tehdejšího dozorce a pozdějšího komunistického poslance Josefa Vondrušku, že je nepřiměřeně agresivně trestal. Soud s Josefem Vondruškou stále probíhá.

Po vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů byl jmenován členem jeho vědecké rady. Vědeckou radu oputil nedlouho poté, co byl novým ředitelem ústavu jmenován Jiří Pernes (jako další radu opustili Jan Kuklík, Jiří Gruša a Eduard Stehlík). Dne 22. listopadu 2010 byl ředitelem Danielem Hermanem jmenován členem nového Poradního kolegia ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.