Fanda Pánek
2. listopad 1949 – 18. srpen 2024
Vlastním jménem František Pánek. – Vyrůstal v úřednické rodině, jež byla postižena hráčskou vášní otce. V mládí aktivně sportoval, hrál kolovou. Po ukončení ZDŠ se roku 1965 začal učit potrubářem, avšak v roce 1968 učiliště opustil. Snaha vyhnout se vojenské službě ho přiměla nejprve k práci na stavbě (pětiměsíční náhradní službu však už neabsolvoval) a pak ke studiu na Střední škole pro pracující (1970–1971). Prošel řadou zaměstnání (kulisák, pomocný číšník, pomocný dělník, hrobník, posléze převážně hlídač a v letech 1997–2000 kustod kostela sv. Josefa na náměstí Republiky). Opakovaně byl diagnostikován jako psychopatická osobnost a několikrát hospitalizován v psychiatrických léčebnách, dlouhodobě byl podroben tzv. ochranné léčbě, od roku 2001 je v plném invalidní důchodu. Životně důležitým byla pro Pánka setkání s psychiatry Stanislavem Drvotou (1971) a Cyrilem Höschlem (1976), s literáty Janem Lopatkou (1970) a Egonem Bondym (1974) a s undergroundovým společenstvím kolem rockové skupiny The Plastic People of the Universe (1973); v roce 1977 podepsal Chartu 77. V 70. letech byl velmi činný i jako opisovatel ineditní literatury a šiřitel samizdatů. Od počátku 80. let, kdy Ivan Martin Jirous byl ve vězení a tato komunita byla dezintegrována, žil ve značné izolaci. Od své konverze ke katolicismu (1985) se aktivně účastní náboženského života.
slovnikceskeliteratury.cz