Billy Connolly

Glasgowský rodák se během svého nepříliš šťastného dětství vyrovnával se svým údělem po svém - předváděl se, a to až otrlým způsobem. Na rady svého okolí se v 12 letech rozhodl, že bude komikem. Později si ale uvědomil, že na to, aby byl dobrý, bude potřebovat získat i nějaké zkušenosti. A výčet jeho pracovních a životních příležitostí je pestrý: vyučil se svářečem, v armádě se dal k parašutistům, naučil se vyrábět kotle a v roce 1965 odjel do Nigérie stavět ropnou plošinu. Po návratu do Skotska založil kapelu The Humblebums, se kterou v showbyznysu prorazil. Kapela sice neměla velký komerční úspěch, ale díky velké fandovské základně se stala kultovní. Když se pak v roce 1970 kapela rozpadla, Connelly konečně zamířil do světa filmu a stal se komikem. Už během koncertování s The Humblebums se naučil jak moderovat a získávat si posluchače, což se mu teď náramně hodilo. Začal jako bavič, roku 1972 vydal album, na kterém se mísily písničky s vtipnými monology a za dva roky následovala živá dvojdeska Solo Concert, kde Billy mimo jiné připodobňuje Kristovu poslední večeři k opileckému tahu po Glasgow. K otrlým vtipům na jakékoli téma neměl ostatně nikdy daleko, jak se přesvědčili i diváci hojně sledované talk show Michaela Parkinsona. Lidé jej zatracovali, ale sledovali jej i nadále, aby viděli kam až zajde.

Ač se k pozici komika propacoval naprosto jinou cestou než díky studiu na herecké škole, dostal se k Johnu Cleesovi a stal se hvězdou jeho pořadu Tajemství policejního bálu. Američané ho – i pro silný skotský přízvuk - začali poznávat až po uvedení americké verze show o policejním bálu, opět s Connollym a s Cleesem, který jakožto bývalý člen Monty Pythonů přilákal hodně diváků. Konečný průlom v USA přinesla účast v televizním speciálu herečky Whoopi Goldberg (1990). Do Hollywoodu se pak Connolly na 14 let přestěhoval, i když místní sitcomy, kterých se účastnil, stopu v historii žánru nezanechaly.

Ve filmech často hrál buď postavy, které nedožijí ani půlky filmu nebo, i vzhledem ke své pověsti, dostával spíš zábavné role, např. excentrického strýčka v ŘADĚ NEŠŤASTNÝCH PŘÍHOD (2004) nebo poslušného zombíka, kterého si vydržují jako sluhu i domácí zvířátko v černé parodii FIDO (2006).

Jeho filmografie je nicméně bohatá a dlouhá, navzdory hloupému a omezujícímu „zaškatulkování“. Však mezi nejlépe hodnocené role patří právě nekomediální postava – sluha královny Viktorie v netradičním love story PANÍ BROWNOVÁ (1997) anebo v AKTECH X v díle Chci uvěřit (2008). Jeho nenovější angažmá ho konečně ukáže také v jiném než komediálním světle- režisér Peter Jackson jej přizval do týmu dvoudílného filmu HOBIT, aby zde ztvárnil statečného a neoblomného válečníka trpaslíků Daina-Ironfoota, který významně zasáhne do konečného vyústění příběhu.

Od roku 1994 natáčí dokumenty pro BBC, např. netradiční cestopisný seriál. Začal v rodném Skotsku a postupuje všemi možnými zeměmi, a v každém díle se – i když se jednalo o speciál o Arktidě – svlékne donaha. Na základě svých cest a zážitků napsal také několik knih v nichž odhaluje krásy zemí a vyprávění – s humorem jemu vlastním –pepří ne zrovna veselými historkami ze svého chmurného dětství.

Otrlý chlapík s otrlým humorem má velkou armádu nepříznivců, ale britská královna k nim evidentně nepatří. V roce 2003 mu totiž udělila jeden z řádů Britského impéria za zásluhy v oblasti zábavy.